Odpusť aneb sorry za své chování

22.kapitola

Pohled Leny

Už je večer a já jen ležím na posteli a přemýšlím nad svým životem. Někdo zabil mé rodiče. Neměl k tomu žádný důvod. Byli to slušní lidé se slušnou prací. Můj otec byl policista, tak že by se mu chtěl někdo pomstít? To ale nedává smysl. Byl na nižší pozici, jen někdy vypomáhal zásahové jednotce. Brian říká, že ani nikoho nezabil. Je to zvláštní.

A teď ten vrah posílá své lidi proti mému bratrovi. Co, když bude chtít zabít i mě? Kde mám svého ochránce, když ho nejvíce potřebuju? I kdyby se Justin znovu objevil, tak se s ním bavit nebudu. Naivko.
Matt a Tom by mi nemuseli ublížit kdyby mě neopustil. Chtěl mě ušetřit bolesti a tak jsem zažila ještě větší. Za to se na něj ještě víc zlobím. Mám ho ráda a něco víc, ale cítím k němu takový vztek! Je to hrozně matoucí.

Do mého pokoje vešel Brian a usmál se na mě. ,,Malém bych zapomněl.. něco jsem ti koupil." řekl a podal mi krabičku. ,,Briane, děkuju, ale to jsi nemusel.." řekla jsem s úsměvem na tváři a prohlédla si krabičku. ,,Ale musel. A už jsem zařídil, že tu kluci nebudou, když se k tobě neumí chovat. Nemusíš se bát." radostí jsem ho objala, i když jsem seděla na posteli. Svěřila jsem se mu, co mi dělali kluci a on se o to postaral. Ani neví, jak se mi ulevilo. ,,V klidu si to rozbal a potom mi jdi říct, jak se ti líbí. Budu dole." políbil mě do vlasů a poté opustil můj pokoj.

Okamžitě jsem se pustila do rozbalování. Opatrně jsem otevřela krabičku a radostí vypískla. Hned jsem si pusu zakryla rukou a zase pohlédla na obsah krabičky. Byl to mobil. Mobil, který jsem vždycky chtěla, ale Brian mi ho nikdy nechtěl koupit. A teď ho konečně držím v ruce!

Když jsem si ho nastavila a trochu oťukala, tak jsem zjistila, že je naprosto úžasnej! Vstala jsem z postele a šla s  mobilem do obýváku. Co šla, já jsem utíkalaSlyšela jsem hlasy, jak vychází z kuchyně a tak jsem na Briana zavolala a šla ke dveřím. Když jsem je otevřela a vběhla dovnitř, tak jsem někomu vrazila do hrudi.

Okamžitě jsem ucítila, že mě chytl za ruce. Omluvně jsem se mu podívala do tváře a hned v tu chvíli zbledla. Myslím, že brzo omdlím.

Pohled Justina

Hned, co do mě narazila, jsem ji chytl za ruce a díval se jí do tváře. Až po chvíli svůj pohled zvedla a naše pohledy se střetly. Zbledla a párkrát zamrkala, jestli se jí náhodou nezdám. Usmál jsem se na ní a ona se podívala na mé ruce, které držely ty její.

,,Leno, já.." začal jsem a ona se zase podívala na mě. Vypadala vystrašeně. Ona se mě vážně bojí?
,,Trubko, mě se nemusíš bát." zasmál jsem se, ale ona mě jen nepřítomně sledovala. Trochu jsem znervózněl. Pustil jsem jí ruku a pohladil ji po tváři. Chtěl jsem odejít, ale její ruka mě zastavila. Nechápavě jsem se na ni otočil a ona mě hned obejmula. Překvapeně jsem to celé sledoval a začal ji hladit po zádech. Ona měla ruce kolem mého břicha.

Tiskla mě k sobě a já se nechal. Objímal jsem ji a snažil se zapamatovat moment, kdy to byla ona, která mě chtěla. Já dlouho jsme tam tak stáli?

Pohled Leny

Jemně jsem se od něj natáhla a postavila se na špičky. Nevím, co to právě dělám, protože neposlouchám hlavu. Děláš přesně to, co chceš. Nechávám se vést srdcem. ,,Takže mě miluješ?" zašeptala jsem mu u ucha. ,,Jsem v tom až po uši." uculil se a já ho políbila na tvář. ,,Miluju tě." šeptla jsem a on mě políbil na rty. Následoval vášnivý polibek plný touhy, který vyměnil hned další a další. Ruce jsem měla kolem jeho krku a on ty své kolem mého pasu.

Vážně nevím, co to se mnou je. Jsem jako v nějakém transu, do kterého mě Justin dostává jen svou přítomností.

Náš románek přerušilo falešné zakašlání. Odtrhli jsme se od sebe a přitom mě omylem Justin kousl do rtu. Chytla jsem se za něj a usmála se na Justina, který mi věnoval omluvný pohled, ale taky se usmíval. ,,Takže ho máš jenom ráda a chybí ti?" zeptal se mě Brian a já ho probodla pohledem. Zdůraznil slovo jenom. ,,Ha, ha, ha.." pronesla jsem ironicky a za zády jsem si hrála s prsty na rukou. ,,Před chvílí jsem slyšel něco úplně jiného.." nedal pokoj Brian a tak jsem ho praštila jemně do hrudi. Sedla jsem si na pohovku. Připojili se ke mě i ti dva.
,,Podej mi tvojí ruku." řekl Justin a já nevěděla proč. Na stole ležela nějaká zvláštní nářadí. ,,Neboj se." usmál se na mě, když jsem chvíli nic nedělala. Podala jsem mu svou ruku a on se podíval na náramek od Toma. Ten s tím sledovácím zatížením uvnitř.
Na sucho jsem polkla, když si ze stolu vzal něco podobné kleštím. Přivřela jsem oči a když jsem uslyšela cvaknutí tak jsem je zase otevřela.
Náramek ležel na stole a byl na dvě části.

Promasírovala jsem si tu ruku a usmála se na něj. Osvobil mě z okovů, pomyslím si.

Vaše názory?
📿❤❤

By: Darisek 123