Odstřelovač (Příběh Severuse Snapea)

51. kapitola

„Tati?" oslovila Scarlett muže, stojícího vedle ní, když odložila zbraň na lavici. „Co kdybys ty nám ukázal, jak jsi úspěšný?" zeptala se ho kousavě. Reagovala tak na jeho připomínky ve stylu obou z dívek. Snažil se jim radit a pomoci. Neměly terče ani nijak daleko, ale do desítky se netrefila ani jedna. Přece jenom, zpětný ráz zbraní byl citelný a ani jedna z nich na to nebyla zvyklá. Mia byla o kousek šikovnější, je ale pravda, že ani jedné se nestalo, že by minula papír. Severus si olízl rty a škodolibě se usmál.

„No, nevím, abyste si pak nepřipadaly hloupě," a pozvedl jedno obočí.

„Není to spíš tím, že se bojíš, že by ses taky netrefil?" rýpla si do něj jeho dcera. Mia se uchechtla. Věděla, že zpochybňovat jeho umění si nenechá líbit. Kouzelník se zachmuřil a vymrštil hůlku. S pohledem na dceru jí mávl směrem do dostřeliště, vykouzlil si nový terč v podobě osoby a nechal ho odvlát na více než pětadvacet metrů. Hůlku si schoval do rukávu, chňapl po jedné ze zbraní, bleskově si vyměnil zásobník a bez ucpávky uší i ochranných brýlí zamířil na terč. Scarlett mhouřila oči, aby podrobně terč viděla, ale sama měla problém. Ani se nenadála a její otec začal střílet. Během několika vteřin vypálil celý zásobník. Znovu stočil ledový pohled na dceru a máchl hůlkou, aby arch přivolal. Když dovlál až k nim, se zadostiučiněním se díval na Scarlettin vytřeštěný pohled. Ani se nepotřeboval na svůj výsledek podívat. Mia se začala smát na celé kolo.

„Scary, myslím, že ti táta nakopal zadek," a poukázala na díry po střelách v hlavě papírové osoby, které znázorňovaly mračící se obličej. Severus zvedl jedno obočí a zavlnil se.

„No tak dobře," rozhodila Scarlett rukama, „byly to nemístné poznámky," a vyplázla na něj jazyk.

„No, to bych řekl," kývl na souhlas. „Pro dnešek to stačilo. Rozborku a sborku vás učit nebudu. Nepředpokládám, že byste někdy palné nástroje čistily. Pro tebe, Damiano, je hlavní, abys věděla, jak s ní zacházet a trefit se. Na poprvé to nebylo špatné," pochválil ji. Mia svraštila obočí. Nečekala by, že by ji pochválil. Že by vůbec někdy někoho pochválil. Zvedla hlavu a usmála se od ucha k uchu. Severus mávl hůlkou a zbraně se během chvíle rozložily, vyčistily a zase složily. Uložil je zpět do kufříku. Jeden podal Mie a druhý si vzal sám. Došli opět před hlavní vchod.

„Zůstaneš tady přes noc, Mio?" otočila se Scarlett k ženě. Ta se tázavě zadívala na jejího otce.

„To nevím, zlato, musíš se zeptat jiných," a mile se usmála.

„Tak se ptát nebudu a budeš tu muset zůstat," šibalsky na ni mrkla. Severus protočil oči. Ne že by ji tu nechtěl, ale přece jenom, ona teď patřila trochu někam jinam. Museli si uspořádat poměry mezi sebou a zjistit, co vlastně bude dál. On měl svých problémů spoustu, i když jeho bratr za něj dělal mnoho, ona začala kariéru a je jenom na ní, jestli bude úspěšná, nebo ne. Nechtěl být taky nápadný a ona se též musela smířit s tím, že je možné, že se neuvidí delší dobu. Beze slova jim pokynul, aby zašly dovnitř. Obě se usmály, Scarlett navíc výskla radostí. „Taťkooo?" protáhla se zrakem sklopeným k zemi a se špičkou nohy kroužící po podlaze. „A naliješ mi dneska víno, když je taková zvláštní příležitost, protože vy dva si určitě dáte..." zažadonila.

„Na to zapomeň, holčičko," utnul ji rázně.

„Ale no táááák. Za chvíli už budu plnoletá," zkusila to znovu.

„Za chvíli, ale teď nejsi. Máslový ležák... jeden. Tím moje velkorysost končí," znovu jí ukázal prstem, kam má jít.

„Tatííííí," protočila oči, protáhla obličej, zatvářila se jak pravý puberťák a šouravým krokem, s rozevlátýma rukama, zašla dovnitř. Mia vyprskla smíchy.