Odstřelovač (Příběh Severuse Snapea)

15. kapitola

Stál v kruhu smrti společně s truhlami, které dopravil s sebou. Pán zla kolem něj kroužil s hůlkou skloněnou k zemi. Hleděl do země a neodvážil se ani pohnout. Moc dobře věděl, co by to pro něj znamenalo.

"Drahý Severusi," promluvil k němu Voldemort úlisně.

Otřásl se nechutí. Nesnášel ten hlas. Nenáviděl tón, kterým to říkal. Neupřímným, falešným, podbízivým. Měl sto chutí po něm šlehnout ošklivou kletbu. Bláhový ale nebyl, nedělal si iluze, že by ji neodrazil. Možná byl schopným kouzelníkem, ale jemu se vyrovnat nemohl. K jeho poražení musel spoléhat na jiné. Věštby se nedají změnit. I když někdo tvrdil opak, on tomu nevěřil. To ale neznamená, že nepomůže, jak se dá.

"Můj pane," odpověděl jasně, bez jakéhokoliv zakolísání v hlase.

"Jsem velmi rád, že jsi těla přinesl s sebou. Aby každý viděl, jak dopadne, pokud se vzepře," a zahleděl se mezi své přívržence. Mávl hůlkou a rakve se otevřely. Obě těla byla již v rozkladu, zkrvavená, potrhaná, po útoku Snapeova psa. Jeden z pozorovatelů se zavlnil. Voldemort pohyb okamžitě zachytil.

"Ale, ale, tak ty ses odvážila přijít. Vystup!"

Narcissa Malfoyová velmi pomalu a neochotně vystoupila ze zástupu Smrtijedů. Sundala si masku a stáhla kápi z hlavy. Následovala Severusova příkladu a také zabořila svůj pohled do země.

"Nač ta skromnost moje milá, jenom se podívej na svého manžela a vašeho přítele," a kouzlem ji donutil se podívat do rakví. Odvrátila oči a sklouzla pohrdavým pohledem po Snapeovi. Přerušil kouzlo a natáhl ruku k černému kouzelníkovi. Severus mu mlčky podal její hůlku. Důležitě ji vzal do prstů a začal s ní otáčet. Poté ji v obou rukách natáhl před ženu. Myslela si, že jí hůlku vrací. Jak krutě se mýlila. V okamžik, kdy k němu vztáhla ruku, aby hůlku uchopila, prořízl vzduch štípavý zvuk. Nezmohla se na slovo. Ruku držela ve vzduchu a nevěřila svým očím. On ji zlomil. Opravdu to udělal. Z myšlenek ji vytrhla až Voldemortem hlasitě pronesená kletba.

"Crucio!"

Klesla do sněhové pokrývky a zmítala se v bolestivých křečích. Z úst se jí dral šílený jekot, nikdo se ale ani nepohnul. Skončil.

"Abys viděla, jak jsem milostivý, dovolím ti vzít těla domů. Pro tebe, ale i pro ostatní je toto ponaučení, že všichni budou respektovat moje rozhodnutí a plnit moje příkazy. Severus," ukázal na kouzelníka stojícího po jeho pravici, "plnil pouze to, co jsem mu dal za úkol. Draco byl zrádce a tak za svou neloajalitu zaplatil životem. Chápu, že jako rodiče jste chtěli pomstít jeho smrt, ale na jedno jste zapomněli. I vy jste mi povinni prokazovat přízeň. Váš syn zradil a proto byl nepřítelem i pro vás!" jeho hlas jako by stonásobně zesílil. Mezi Smrtijedy to zašumělo. Snape si vydechl, jeho loajalitou si jistý byl. Nepodezírá ho z ničeho špatného ani ho ničím nezkoušel. Malofoyovi si za všechno mohou sami. Ulevilo se mu. Jenom ať už to konečně mají za sebou a může jít pryč. Pán zla znovu počastoval Narcissu kletbou Cruciatus. Ten křik byl nesnesitelný i pro Severuse, ale nedá se nic dělat. Jenom trp za svou chybu. Já si taky protrpěl svoje. Když se Voldemort přemístil pryč, jejich nepříjemná seance byla u konce. Pomalu se sbírala ze země. V zástupu ho ještě vyhledala pohledem a nenávistně se na něj zahleděla. Oplatil jí stejnou mincí a přemístil se na kraj Bradavických pozemků.

Než vstoupil do Brumbálovy pracovny, zaklepal. Ozvalo se tiché dále. Pokývl na pozdrav a stoupl si na své oblíbené místo ke krbu. Brumbál na něj hleděl přes brýle, jak bylo jeho zvykem.

"Tak?" zeptal se nedočkavě.

"Chce zaútočit na Azkaban, aby mohl osvobodit více Smrtijedů. Myslím, že už to nebude dlouho trvat, pane řediteli a bude chtít převzít moc. Zatím nemá tolik spojenců, ale obchází v zahraničí, nabírá na síle."