Odstřelovač (Příběh Severuse Snapea)

46. kapitola

Od zavraždění bradavického ředitele uplynulo již několik týdnů. Silvius se své role zhostil s odvahou sobě vlastní. Pán zla nikdy neměl ani za nehet podezření, že se nejedná o jeho rádoby věrného sluhu. Hercem byl výborným, i když uvnitř ho sžíral pocit viny za vše, co se stalo. Ale ujišťoval se, že jiná možnost nebyla a vše bylo zinscenováno pro dobrou věc. V nitrobraně byl stejně dobrý jako bratr a Voldemort viděl vždy pouze to, co mu Silvius sám ukázal. Nikdy mu nepřišlo nic divného, asi mu opravdu stále věřil, zvlášť když splnil vražedný úkol. Kdyby jenom věděl, že on vraždu nespáchal. Voldemort ovládl jak školu, tak postupně i ministerstvo. Následně pasoval Snapea na ředitele školy, zrušil Obranu proti černé magii a nechal vyučovat přímo Černou magii. Silvius nebyl nadšený, že vyučování budou vést sourozenci Carrowovi, zvlášť když ho o tom Pán zla informoval, Alecta tupě zírala do neznáma a Amycus se šťoural v nose. A tihle tupouni mají vyučovat nejnebezpečnější předmět. To už by radši viděl tu fuchtli Cooperovou. Tu si ale Voldemort vybral pro jinou činnost. Černovlasý kouzelník už počítal, o kolik studentů škola přijde. Už tak mu bylo jasné, že se vrátí minimum mudlovských studentů. A upřímně, byl za to rád. Nedokázal si představit, jak by se dokázal udržet přehlížet jejich terorizování ze strany Smrtijedských sourozenců. Po pohřbu Albuse Brumbála se Harry Potter už do školy nevrátil. Dle všeho se vydal hledat viteály, aby mohl nadobro zničit svého protivníka. Silvius se modlil, aby to nemělo dlouhého trvání, i když nevěřil, že tak mladý kouzelník bude mít opravdové štěstí, a už ho začaly jímat nejčernější představy, jak svého bratra bude muset hrát do konce života. Přitom stačila jediná chybička a zas tak dlouho by to netrvalo. S Hermionou se od té doby neviděl. Velice mu chyběla, ale nikdy nedal najevo ani střípek svých pocitů. Neposílal jí sovy, ani žádné od ní nečekal. Věděl, že buď ho nenávidí, anebo naopak ví, že musejí být všichni opatrní. Naštěstí nastaly letní prázdniny a na hradě byl klid. Silvius za záminkou, že je ředitelem školy, zůstal přímo tam, občas se s Kryšpínou schoval do lesů, aby udržel v pořádku svou srubovou chaloupku a odpočinul si od všech hrůz. Většinou neměl jeho odpočinek ale dlouhého trvání, znamení zla začalo pálit a on musel ukončit spočing a vrhnout se do víru plnění povinností. A ty mu byly obzvláště nepříjemné. Být svědkem mučení, vraždění, ponižování, to nebylo nic pro něj. Nechápal, jak to jeho dvojče dokázalo vydržet, když věděl, že bylo proti tomu. Člověk na tohle musel mít pevné nervy, a už chápal, co tím vším Severus myslel. Postupem času ho začal obdivovat, jak se dokázal tvářit, že se nic neděje, a jak on musí teď dělat to samé. V zájmu dobra se musel velmi přemáhat. Nemohl nic dělat, pouze přihlížet. Nic jiného mu nezbývalo. Jednou to určitě skončí. Musí.

Severus se vrátil do sídla a pomáhal svému bratrovi na dálku. Občas, když bylo třeba, se ve škole vyměnili. I když by to nikdy nepřiznal, v sídle se začínal sám nudit. A to nebylo nic, s čím by se smířil. Fyzicky už mu bylo výtečně. Občas cvičil, aby zase nabral svaly a shodil tuky. Věděl, že dřív nebo později se to bude hodit. Trénoval na střelnici, i když už vlastně jako kouzelnický odstřelovač nebyl již téměř využíván. Smrtijedi se etablovali i do mudlovského světa a nebylo třeba se maskovat pod rouškou nájemného vraha. Nechtěl ale zakrnět. Vše se jednou může hodit, a jak již poznal v Malfoy Manor, dobrá věrná Beretta může vždycky pomoct. Jedna z mála mudlovských věcí, které přišel na chuť, i když by to nikdy žádnému kouzelníkovi nepřiznal. A co by také nepřiznal, že mu čím dál tím víc chyběla Mia. Nelitoval, že ji poslal pryč, bylo to pro bezpečí všech, ale dům byl bez ní prázdný, i když ho nakonec obohatila svou přítomností vlastní dcera. Ale kdyby byl prázdný jenom dům. I jeho malou černou dušičku dokázala na pár okamžiků rozzářit. A bylo jedno, jestli mile, nebo do nepříčetnosti. Postupem času se nedokázal už uhlídat a nezajímat se o ni. Zpočátku si zakázal na ni jakkoliv myslet. Občas se to dařilo, plynutím doby ale čím dál tím méně. Nakonec si dovolil na ni myslet, ale nechtěl se o ni zajímat. Chtěl, aby žila svůj vlastní život. On se musí jenom pokusit jí ho umožnit. Porazit Pána zla co nejdřív, musí Potterovi pomoct jakýmkoliv způsobem s viteály. Úloha špeha mu velmi pomáhala. Zhruba věděl, kde se pohybuje, znal jeho neúspěchy, jelikož úspěchů moc neměl. Je pravda, že on sám nevěděl, kde předměty hledat, ale pokud něco věděl, vždy byl ochoten mu pomoci. Se sebezapřením, ale bez úhony. Muselo to prostě být. Ale čím víc času uplynulo, tím méně si dokázal nezájem o Miu zakazovat. Nakonec se jednou za čas přemisťoval do Londýna a sbíral malé střípky informací. Dostala se mu až moc pod kůži. Neodpustil by si, kdyby ji neohlídal před čímkoliv zlým. Nechtěl dopustit, aby si na ní nějaký Smrtijed zgustnul. Kde bydlí, mu nedalo práci zjistit. Dům byl téměř tak velký jako snapeovské sídlo, ale moderní. On si potrpěl na staré viktoriánské tradice, kouzelníci k nim měli vždy blíže, než mudlové k extra moderním výstřelkům. Dřevo a oheň, ne lesk, sklo a plasty. Občas ji zahlédl, jak vychází ven do zahrady nebo nastupuje do nového Rolls-Royce Dawn a směřuje pryč. Pokud měla řidiče, nastupovala do černé elegantní limuzíny. Zbohatlický původ nezapřela. Bylo vidět, že v něm opravdu vyrůstala. Kam ale jezdí, se nikdy neodvážil zjišťovat. Až do jednoho dne, kdy na rohu v kiosku zahlédl palcový titulek aktuálních Daily Mail.