Odstřelovač (Příběh Severuse Snapea)

63. kapitola

Usrkla ze své sklenky a dívala se z okna z pohovky. Deprese byla všudypřítomná. Jenom ten, kdo si ji nepřipustil, byl nadnesen. Zlé věci, které se před několika týdny udály, už zasunula na druhou kolej své mysli. Snažila se žít jen přítomností. Svými úspěchy na prknech, která znamenala svět, a Severusem, který ji začal brát jako sobě rovnocennou. Ani jednou si nevšimla zavalité postavy ve stínech. Ať už se vracela z opery nebo se jenom poflakovala doma. Často byl schován ve tmě. Pozoroval ji a živil tak svou rozlícenost. Začal ji nenávidět. Toužil po tom jí ublížit. Téměř přišel o život a nehodlal se s tím jenom tak lehce smířit. Připravoval pro ni speciální budoucnost. Nikdy se mu ale nepovedlo dostat do domu. Nechápal, jak to bylo možné. Ani to nemohl pochopit. Kouzelná formule, která chránila vstup do budovy, mu zůstala utajena. Kdyby byl kouzelník, asi by mu nastalá situace došla, ale jako mudla nemohl mít ani páru. Pozvedla levou ruku a zahleděla se na rubínový prsten lemovaný brilianty. Byl nádherný. Často ho pozorovala i několik desítek minut. Snapeblood. Zásnubní prsten snapeovského rodu. Kolikrát přemýšlela nad tím, jestli už jí zůstane. Ne navždy, ale dokud nedostane ten druhý prsten. Ten, který už kdysi jednou měla. Než se z ní stala vdova. Dle extchýně černá. Baba jedna jedovatá, doufala, že se bude smažit v pekle. Ale teď... teď bylo všechno jiné. Ona byla samostatná, zabezpečená, se vzrůstající tendencí kariéry. Se záhadným, nebezpečným a tak okouzlujícím mužem po boku. Pokud se to tedy dalo tak říct. Jakou měla chuť se ho teď dotknout. Přejet ukazováčkem přes hlubokou jizvu na jeho těle a zakousnout se do jeho rtů žádostivým polibkem. Zhluboka si povzdechla. Tak moc po něm toužila, až se sama přistihla, jestli to už nehraničí se závislostí. Prudce otočila hlavu, když zvenku zaslechla zoufalé zaječení.

„Snappy?" Prudce vstala z pohovky. Poznala zvířecí hlas koťátka, které se zatoulalo na její pozemky. Bylo celé černé s krásnýma medovýma očima. Někdy si říkala, jestli se neumí Severus proměnit i v kotě. Vymyslela mu tedy příhodné jméno. Začala ho krmit, postarala se o něj a ono už u ní zůstalo. Vždy ho pouštěla na zahradu, aby se proběhlo a posbíralo, jako každá správná kočka, ty nejdůležitější zkušenosti. Potom se přikradlo před francouzské dveře a nechalo se vpustit dovnitř. Dostalo nažrat kočičí konzervy a potom se s vrněním usadilo Mie na klíně a dělalo jí společnost i v posteli, když Severus nebyl přítomen. Ne jako ta bestie Yogurt, která milovala jenom svého pána. Nepřemýšlela nad tím, že by malý kocourek mohl sloužit jako návnada. I když byla vždycky svým mužem varována, aby zhodnotila veškerá fakta. Byla jako Sněhurka, kterou zlá královna nalákala na otrávené jablko. S tím rozdílem, že blonďatý hromotluk ji vylákal na zoufalý nářek jejího mazlíčka. Neuvažovala. Myslela si, že se kotě do něčeho zamotalo, jak se často stávalo, nebo zůstalo viset na stromě. Spěšně odložila sklenku na konferenční stolek a doběhla k francouzskému oknu. Roztáhla záclonové závěsy a prudce otevřela prosklené dveře. „Snappy?!" zavolala znovu. Kocourek se ale neozval. Do deště se jí nechtělo, ale její zvířátko bylo v ohrožení. Alespoň z toho, co usuzovala. Udělala jeden nesmělý krok na balkonovou dlažbu a rozhlédla se kolem sebe. Nikde nic neviděla. Už nepřemýšlela, jestli venku prší. Vyšla na zahradu a otáčela se kolem své osy. „Snappy?! Kde jsi?!" zavolala o poznání hlasitěji. Když se nedočkala očekávaného mňoukání nebo přítomnosti kocourka, rozešla se dál do zahrady, kde byly stromy. Rozhlížela se všude kolem a volala. Smáčená deštěm, promrzlá na kost se vracela po několika desítkách minut zpátky do domu. Když kráčela kolem živého plotu, lemujícího zdi budovy, přistálo jí před nohama něco černého. Zahleděla se na předmět ležící před ní. Chvíli jí trvalo, než v něm poznala svého kocoura. Měl oči do široka otevřené a jazyk vyplazený. Mie se zběsile rozbušilo srdce. Dala si obě ruce před ústa a začala ječet. Byl mrtvý. Rozeběhla se k francouzskému oknu, ale než se vůbec přiblížila k balkonu, zatarasil jí Frump cestu. Uklouzla po mokré trávě a spadla naznak do bláta. S křikem se sunula po všech čtyřech pozadu pryč od něj. Pomalu se k ní blížil. Přetočila se na břicho a snažila se vyhrabat na nohy. V mokru jí ale podkluzovaly a měla co dělat, aby udržela rovnováhu. Nakonec se vydrápala a chtěla utéct. Bylo ale příliš pozdě. Cecil po ní chňapl a chytil ji za zápěstí. Okamžitě se jí vybavil její základní vojenský výcvik. Přetočila zápěstí a palcem mu vyblokovala dlaň. Vysmekla se mu a hřbetem dlaně ho vší silou udeřila do brady. Frumpovi se zatmělo před očima. Něco takového nečekal. Mia nabrala rychlost a zaběhla do domu. Chtěla zavřít francouzské okno, ale Cecil ji dohnal. Zablokoval dveře nohou a neumožnil jí je zabouchnout. Mia na ně tlačila, co jí síly stačily, ale bylo to málo. Strčil do nich a rozrazil je. Žena upadla na zem. Sehnul se k ní a chytil ji za triko. Vyzvedl ji na nohy a přiblížil svůj obličej k jejímu na centimetr.