Odstřelovač (Příběh Severuse Snapea)

48. kapitola

Ještě chvíli se dívala za mizejícím zvěromágem. Nakonec se otočila a zašla zpět do budovy. Nechtěla nechat své kolegy čekat, když slíbila, že se vrátí, a ani by se to nehodilo, když se jednalo o její premiéru a chtěli oslavit její úspěch. Když vešla zpátky do šatny, všichni se k ní s úsměvy otočili a podávali jí sklenku šampaňského. S radostí ji přijala, v koutku duše ale stále myslela na černého vlka, pelášícího do tmy. Musela být více obezřetnější, s největší pravděpodobností ji měl pořád na očích. Stále víc si přiznávala, že ji přece jenom tak neopustil, že ji spíš nechtěl ochudit o její majetek a možná v tom bylo i něco víc. Jak říkal, nehodilo se mu, že byla bohatá a slavná. Ale možná to nebylo až tak, možná jenom nechtěl ohrozit ji. Ona ale chtěla riskovat. Rozhodla se, že postupem času ho zase získá do svých osidel. Teď už si mohla dělat, co chtěla, ale ona chtěla jeho. Chvíli ještě strávila se svými společníky, ale nakonec se omluvila a zamířila z opery domů. Byla řádně unavená, ale šťastná. Když vyšla před budovu a začala scházet schody, zaregistrovala muže s kyticí růží v pravici. Přeměřila si ho pohledem a vzpomínala, odkud ho zná. Usmíval se od ucha k uchu a vyšel jí v ústrety. Mie se v tu ránu rozsvítilo.

„Hraběnko Snapeová, krásné představení," uklonil se a políbil ji na prsty. Podal jí kytici a zkoumavě si ji prohlížel. Mia ji váhavě přijala.

„Velice vám děkuji... pane... Frumpe?" Byla to spíš otázka než konstatování.

„Máte výtečnou paměť, hraběnko," usmíval se dál. „Viděl jsem vaši fotografii v novinách, i když mne zmátlo jméno u ní. Tak jsem se rozhodl, že se přesvědčím na vlastní oči, jestli se nemýlím. Jinak jsem Cecil*,"a podal jí ruku. Mia ji přijala.

„Jsem Damiana," odpověděla mu zdvořile. „Jste všímavý, Cecile. V novinách je mé jméno za svobodna, přišlo mi to lepší, když matka byla světoznámou sopranistkou," zalhala.

„To samozřejmě chápu. A kde máte manžela?" rozhlédl se po okolí. Přitom věděl, že ji nedoprovází. Za celou dobu ho nespatřil.

„Má své povinnosti, které nemůže odkládat. Dohodli jsme se, že budu žít teď tady v domě po své matce a on zůstane v našem hraběcím sídle, pokud nebude na cestách."

„Takže nyní žijete odděleně..." konstatoval se skrývaným nadšením. Mia se zahleděla do dálky.

„Dalo by se to tak říct," pokrčila rameny.

„Mohu vás tedy doprovodit domů? Noční Londýn nemusí být vždy bezpečný," nabídl se bez obalu. Žena po chvilce kývla. Mladý Frump otevřel Mie galantně dveře taxíku, který již na ni čekal. Řidiče s limuzínou nevolala, přece jenom byla spousta hodin a ona nechtěla být nemilosrdným zaměstnavatelem a taxíků jezdilo habaděj. Mlčky nastoupila do vozidla a zadívala se z bočního okénka ven. Necítila se úplně příjemně. Frump věděl, že měla být vdaná za hraběte, i když to nebyla pravda, a z nějakého důvodu jí připadlo, že po ní jede. Přiznat mu, že spolu se Severusem nežijí a že vlastně nejsou vůbec sezdaní, by bylo i riskantní. Byl sice mudla, jako ona, s kouzelníky ve styku určitě nebyl a nemohl tedy nikomu nic donést, kromě drbů do své vesnice, ale to by mohl být i sám proti sobě. Zkusí s ním tedy hrát hru. Nebyl jí úplně odporný, uměl být sympatický, ale přílišnou vlezlost tedy nemusela. Stejně se ještě chtěla pokusit o přesvědčení pana hraběte o návrat k ní. Otočila hlavu ke svému společníkovi a nesměle se usmála. Opětoval její úsměv.

„Řekněte mi pravdu, Damiano," protrhl ticho, „s manželem si nerozumíte, je to tak?" Mia zamrkala a překvapeně zvedla obočí.

„Proč si to myslíte?" vyprskla na oko pobaveně.