Odstřelovač (Příběh Severuse Snapea)

3. kapitola

Severus rychlostí blesku vyběhl po schodech. Hůlku měl v pohotovosti. Pomalu, podél zdi, postupoval k místu, odkud rána vyšla. Nikde nikoho neviděl. K noze mu přiběhl velký černý pes. Povelem ruky mu pokynul, aby sedl. Podíval se přes roh do obýváku, kde byly veškeré věci rozházené nebo rozbité, kromě pohovky a křesla, kde seděli dva muži. Toho jednoho poznal velmi dobře. Otec jeho poslední oběti. Lucius Malfoy. Toho druhého neznal, což bylo opravdu velmi divné. Smrtijedy znal prakticky všechny nebo si to aspoň myslel. Přemýšlel, co teď. Napadnout je ze zálohy, nebo vyjít a ptát se? Ani jedno se mu nelíbilo, nevěděl, jestli jsou pouze dva, nebo je tam i někdo jiný. I když nikoho neviděl. Očima dal psovi pokyn, tomu bylo hned jasné, co má udělat. Neslyšně a nepozorovaně se dostal k pohovce. Přesně tak, aby nebyl vidět z žádného úhlu. Jako černý duch vyskočil na pohovku a obemknul Malfoyův krk ostrými zuby, v tom okamžiku vystoupil ze stínu i Severus, aby byl dostatečně vidět. Hůlkou mířil na muže v křesle, který se chystal psa zabít kletbou.

„Být tebou, tak na to úplně zapomenu. Mířím na tebe, Malfoy nemá v ruce ani hůlku. Pes je opravdu velmi výborně vycvičen. Něco uděláš, zabiju tebe a stihnu to samé udělat i s Malfoyem."

„A co když ti ještě někdo míří hůlkou do zad?" Ozval se tiše ženský hlas. Severus zanadával v duchu sám sobě, že byl opravdu tak neopatrný. Nenapadlo ho, že někdo bude rychlejší a nepotká ho na chodbě, když střelhbitě vyběhne ze sklepení. Uvažoval rychle, zvažoval pro a proti a když nad tím tak přemýšlel, neměl moc šancí, ale vždycky aspoň nějaká šance byla. A on se jí určitě pokusí využít. Severus pokrčil rameny.

„Tak potom nezbývá nic jiného, než..." větu nedořekl. V jeden okamžik zahvízdal a prudce se otočil dozadu. Narcisa udělala velkou chybu, že stála těsně za ním. Nestačila zareagovat, když jí udeřil pěstí do obličeje a sebral jí hůlku. Ve stejnou chvíli Sorbonne prokousl Malfoyovi hrdlo a tím ho odkázal na věčnost. Muž sedící v křesle se rychle napřímil a než se stačil Severus plně otočit zpět, aby mohl odrazit kouzlo, vyslal muž kletbu proti němu. Snape stačil uskočit, ale už se nestihl vyhnout kouzlu úplně. To ho zasáhlo do levé části těla. Severus zůstal ležet, takovou bolest dlouho nezažil. Snažil se aspoň pohnout. Nepodařilo se mu ani přetočit na záda. Muž stál nad ním, ale kupodivu hůlkou na něj nemířil. Sledoval, kde se nachází velký černý pes, který miloval svého pána a nehodlal ho dát jen tak lacino. Zkontroloval, že se Severus opravdu nemůže ani hnout a otáčel se a hlídal všechny směry. Psa ale nikde neviděl. Ani nemohl. Sorbonne ho pozoroval ze zálohy a čekal na příhodnou chvilku. Jakmile k němu byl muž otočen na vteřinu zády, okamžitě vyběhl a mohutným skokem ho srazil k zemi a přetrhl mu tepnu. Muž byl na místě mrtvý. Jediný kdo přežil byla Narcisa Malfoyová. Po ráně do spánku upadla do bezvědomí, ze kterého se po chvilce probudila. Viděla kolem sebe pouze spoušť a litry krve. Pes ležel vedle svého pána a zlověstně vrčel. Narcisa na nic nečekala a běžela ke krbu, kterým se přesunula pryč. Severus ležel, jako živá mrtvola. Nemohl se pohnout, levý bok ho šíleně bolel. Snažil se na něj podívat, ale jakmile se pohnul, veškerá bolest pohltila jeho mysl. Vše proběhlo tak rychle. Tak strašně rychle. Nestačil téměř nic. Mohlo to ale dopadnout mnohem hůř. I když si říkal, jestli by v tomhle nebyla smrt milostivější.

Žena se v kobce choulila v koutě. Ze shora se ozývaly rány, křik, zběsilý psí štěkot. Měla hrozný strach. Věděla, že se děje něco, co se vůbec dít nemá. Najednou vše ztichlo. Zpozorněla. Napřímila se a dívala se ke dveřím. Nikdo nepřicházel. Kdyby někdo pustil špendlík, bylo by slyšet jak dopadl. Uběhla ještě notná chvíle, než se odvážila vstát a jít ke dveřím. Opatrně vyhlédla ven. Na chodbě se pouze třepetalo světlo z loučí, nikde nikdo nebyl. Osmělila se a postupovala chodbou dál. Vyšla pomalu a nejistě po schodech. Citelně se oteplovalo, bylo jí čím dál tím víc příjemněji. Narazila na druhé dveře, které byly dokořán. Schovala se za ně a podívala se nejdříve na pravou stranu. Na stěnách bylo krásné dřevěné obložení, na zemi dlouhovlasý červený koberec. Nevěřila vlastním očím. Potichu vykoukla zpoza dveří nalevo. O pár metrů dál viděla ležet dvě těla. To jedno znala velmi dobře. Její věznitel. Nevěděla, co se stalo, ale bylo jí jasné, že hezký pohled to nebude. Jediné o čem přemýšlela bylo, jak se dostat ven. Pomalu vyšla a rozhlížela se kolem. Kousek před ležícím Severusem bylo schodiště. Svitla jí malinkatá naděje, že by mohla konečně utéct. Snažila se neslyšně dojít ke schodům, přitom se ale dívala na spoušť kolem sebe. Z toho pohledu se jí zvedl žaludek. Na pohovce leželo ještě třetí tělo pro ni neznámého muže a stejně jako ten, který ležel na zemi, měl roztrhané hrdlo a byl celý pokrytý čerstvou krví. Tvář se jí zakabonila výrazem odporu. Začala sestupovat po schodech dolů, když se Severus pohnul a bolestí zasténal. Leknutím se prudce otočila. Snape se na ni díval upřeným pohledem plným utrpení. Pomalu mrknul. Žena se na něj dívala a nemohla se pohnout. Měla strach, že najednou vyskočí a zabije ji, tak se ale nestalo. Pochopila, že může být vůbec rád, že je na živu. Otočila se a pokračovala dál ve scházení schodů. Dole se zastavila a sklonila hlavu. Podívala se zpět nahoru a zakroutila hlavou. Ta myšlenka, která se jí honila v hlavě jí byla protivná, ale nemohla si pomoct. Mohl ji zabít, ale neudělal to. Tak trochu mu dluží za svůj život i když se to úplně říct nedá. Ale viděla, co dokázal a sama se divila, proč to neukončil. Pomalým krokem se vrátila nahoru do patra. Jak stála nad Snapem, říkala si, jestli toho jednou nebude litovat. Sedla si vedle něj. Za ní se ozvalo zlověstné psí vrčení. Trhla sebou a podívala se do míst, odkud vycházelo. Pes měl hlavu těsně u ní. Žena se ani nehnula.