Harry Potter a Poslední z rodu

Kapitola třetí - Noční setkání

Na druhý den při snídani jim jako obvykle noví primusi rozdali rozvrhy. Díky tomu, že každý z tria měl jiné představy o své budoucnosti, měli společně jen několik hodin.

Harry ospale přejížděl očima svou očekávanou 'zábavu' na celý rok. Ten den měl mít dvouhodinovku přeměňování, pak rovněž dvě hodiny formulí a odpoledne dějiny černé magie.

„Ty by mohly být zajímavé jedině tehdy, když nás nebude učit Binns," utrousil si pro sebe.

Přeletěl očima ostatní dny – v kolonkách se skvěla obrana, přeměňování, formule, zase obrana, lektvary, bylinkářství, ještě jednou obrana a další lektvary...

„Čtyři hodiny týdně?!" vyděsil se Harry. „Merline, to bude peklo."

„Co je?" obrátil se na něj Ron a vzal mu rozvrh z ruky. „Aha, už je mi to jasný. Já mám naštěstí jen jednu hodinu," zakřenil se spokojeně. „Ale buď v klidu, Harry – horší už snad Snape být nemůže."

„Mě to moc směšné nepřipadá," ucedil Harry a nabroušeně se zakousl do topinky.

Ron se pro změnu poměrně něvěřícně zahleděl do rozvrhu Hermiony.

„Ty ho máš tak napráskaný, že nebudeš mít čas ani na jídlo."

„Žádné obavy, Ronalde," odsekla střapatá čarodějka. „Rozhodně už nemám dva předměty ve stejnou hodinu."

„Díky všem drakům, to se mi ulevilo," vydechl Ron s přehnanou úlevou.

„Koho vůbec budeme mít na obranu?" zajímal se Harry.

Jeho kamarádi se na něj udiveně zadívali.

„To je to tak blbá otázka nebo co?" ohradil se dotčeně.

„Ty si včera snad spal v sedě, kamaráde," oznámil mu Ron.

„Brumbál nám představoval novou profesorku," ozvala se Hermiona. „Margaret Shiernovou."

Harry mlčel a raději si nacpal pusu dalším soustem. Moc dobře věděl, že se předešlý večer díval někam úplně jinam než k profesorskému stolu.

„Je to celkem kočka," oznámil mu jeho zrzavý kamarád potutelně.

„Jen aby nebyla z ministerstva," zamračil se Harry.

„To pochybuju. Po Umbridgeové Brumbál stejnou chybu určitě neudělá. A fakt nechápu, jak to že sis jí nevšiml."

Harry pokrčil rameny a Hermiona se náhle zvedla.

„Kam jdeš?" zeptal se Ron.

„Ale... něco jsem si zapomněla..." odbyla ho a odkvačila od stolu.

„Ona snad někdy něco zapomíná?" vytřeštil oči zrzek nevěřícně.

*

Během prvního školního dne Harry zjistil tři zásadní věci.

Za prvé, že učitelé na ně nebudou v šestém ročníku o nic mírnější než v předešlém, i přesto že je nečekaly NKÚ. Teď jim pro změnu začali připomínat OVCE, které měli dělat až za dva roky, a to jak jinak než tunou úkolů a nekonečnými esejemi.

Za druhé to, že ona neznámá dívka ze Zmijozelu, kterou srazil, měla většinu hodin s ním.

A za třetí... Malfoy bohužel taky.

Harry si ještě pořád nemohl zvyknout na to, že od něj neslyší žádné uštěpačné poznámky. Také býval většinou sám, ale podle chování ostatních zmijozelských stále platil za nepsaného vládce koleje. A očividně se osobně znal s Harryho neznámou. Viděl je, jak se spolu baví při obědě a Dracovy fanynky je přitom žárlivě sledovaly.

Na přeměňování chodil Harry s Hermionou, na formule sám a na dějiny se sešli všichni tři. Po zazvonění se ve třídě neobjevil nikdo jiný než profesor Binns a všichni začali svorně zívat ještě předtím, než začal mluvit. Z dřímoty je musela probrat až na konci hodiny Hermiona.

Vítr trochu polevil, ale vystřídal ho zase vytrvalý déšť, takže zbytek dne do večeře strávil Harry spolu s Ronem ve vyhřáté společenské místnosti, zatímco Hermiona měla ještě hodinu starodávných run pro pokročilé.

Po jídle se rozešli do ložnic a unaveně sebou práskli do postelí. Ron v několika minutách spokojeně usnul stejně jako ostatní, jen Harry se stále převaloval a nemohl zavřít oči. I přes dlouhý a vytížený den, se mu nechtělo usínat...

*

O hodinu a půl později to Harry vzdal, natáhl si na sebe džíny a snad poprvé vůbec se bez neviditelného pláště vydal do osiřelých bradavických chodeb. Pevně doufal, že se procházkou unaví natolik, aby mohl konečně spát. Bylo mu celkem jedno, jestli narazí na paní Norrisovou na hlídce nebo dokonce na Filche. Poslední dobou se nestaral o nic, co mu nepřišlo dostatečně důležité.

S rukama v kapsách a pohledem upřeným do země nepřítomně bloumal sem a tam, že si ani neuvědomil, jak blízko se ocitl zmijozelské společence. V dlouhé a prázdé chodbě se nedal nepřeslechnout náhlý zvuk něčího povzdechu a šustící látky.

Harry zvedl překvapeně hlavu a asi dva metry před sebou zaregistroval postavu sedící na okenním parapetu. Sílící vítr k večeru rozehnal neprostupné dešťové mraky, takže teď díky měsíčnímu světlu, prodírajícího se sklem, poznal svou spolužačku ze Zmijozelu.

Chvíli zůstal nerozhodně stát a uvažoval, jestli ji má oslovit, když konečně nastala možnost nebo se raději otočit a odejít. Její hlas to rozhodl za něj...

„Nemůžeš spát?" zeptala se dívka tiše, ale ani se nepodívala Harryho směrem.

Harry stál ve stínu, takže předpokládal, že dívka neví, kdo je. Nadechoval se, že jí odpoví změněným hlasem, ale pak se zarazil. Připadalo mu to trapné. A než se vůbec odhodlal něco říct, ozvala se dívka znovu.

„To jsi ztratil hlas nebo Harrymu Potterovi ani nestojím za odpověď?"

Harry překvapením otevřel ústa. Pak se konečně odlepil ze svého stanoviště a pomalu se přesunul ke zdi vedle okna, o kterou se opřel.

„Jak jsi poznala, kdo jsem?" zeptal se mírně podezřívavě.

Dívka se zvláštně usmála: „Jen jsem hádala."

Harry už zase nevěděl, jak reagovat. Dívka měla na sobě bílou dívčí košili a černé kalhoty. Pažemi objímala pokrčené koleno nohy, kterou měla opřenou na parapetu a vypadala s dlouhými rozpuštěnými vlasy tak nepřítomně, až se mu nechtělo věřit, že s ním mluví.

„Jak se jmenuješ?" zeptal se po chvíli ticha.

Konečně se k němu otočila tváří: „Proč tě to zajímá?"

„Je to dost hloupé, když mě každý zná jménem, jen co se podívá a já abych se doprošoval, aby se představil," odpověděl Harry trochu nabroušeně.

Zahanbeně zamrkala: „Promiň, to dokážu pochopit. Některé jizvy dokážou hodně otrávit život."

Harry si ji zaraženě prohlížel. Co tím mohla myslet? V jejím hlase nezaslechl žádný výsměch. Spíš smutek a pochopení.

Dívka sklouzla z parapetu a Harry si až teď všiml, že je stejně vysoká jako on.

„Jmenuju se Angela," řekla tiše. „A teď už se raději vrať na svou kolej..." dodala a rychle se otočila, jako by sama sobě bránila říct víc. Harry ucítil jemnou jasmínovou vůni, ale hned se vytratila za odcházející postavou.

„Dobrou noc," hlesl těsně předtím, než mu mohla zmizet za rohem.

Angela se otočila, usmála se na něj a byla pryč. A Harry se po chvíli ještě zamyšleněji než prve, vydal na zpáteční cestu.