Harry Potter a Poslední z rodu

Kapitola třicátá sedmá - Vzkaz

Leden se nachýlil ke svému konci, sněhová královna dál pevnou rukou vládla nad Bradavicemi a šestým ročníkům začaly kurzy přemisťování. Harry se znovu uzavřel do sebe, stejně jako o prázdninách a namísto toho, aby se taky trochu věnoval pozornost svému okolí, ležel v učebnicích. Ron s Hermionou z něj po několika pokusech vytáhli jen to, že s Angelou už nechodí.

S Shiernovou dopodrobna probírali noční obludy a stvůry, ponejvíce upíry, Snape je drtil pod záplavou nových a nových lektvarů a Binns dál uspával. V Denním Věštci se čím dál častěji objevovaly větší či menší články o napadání kouzelnických rodin, o vraždách mudlů a podezřelém pohybu či aktivitách upírů, obrů a mozkomorů. Kouzelnický svět však zatím stále jen trnul v očekávání horších událostí.

Přišel únor a s ním nová vlna mrazů. Díky další sněhové bouřce se musel dokonce odložit famfrpálový zápas mezi Mrzimorem a Havraspárem. Angela stále chodila jak tělo bez duše, Draco se vyhýbal Darie seč mohl a ona jemu, Ron a Hermiona se dvakrát pohádali a zase usmířili a Harry se dál šprtal.

Draco s Angelou se pravidelně vytráceli z hradu na speciální výcvik pro svou budoucí kariéru, a občas se museli dostavit i na shromáždění Smrtijedů. Slibovaní evropští přívrženci už také dorazili, jinak toho neměla Angela moc co nahlásit řediteli školy. Stále se ho však vyptávala na svého otce. Brumbál jí tvrdil, že nepřišel na nic, ale nebyla to pravda. Narazil už na určitou stopu, ale nechtěl v ní vzbouzet falešnou naději. Rozhodl se raději počkat, až si bude jistý.

Nadešel chladný a deštivý březen. Odehrály se další dva famfrpálové zápasy, šesťáci se v přemisťování lepšili a Angela a Harry si sebe navzájem úspěšně nevšímali. Angela se ráda scházela s Dariou v Komnatě. Jen v její přítomnosti se mohla úplně uvolnit a říct jí o všem, co ji trápilo. Daria to však také potřebovala. Bylo na ní vidět, že se dusí vlastními city k Dracovi. Angele bylo Darie líto, ale nemohla přece připustit, aby se ti dva dali dohromady...

Po dlouhých zachmuřených dnech přišlo s dubnem konečně slunce a svěží vzduch. Roztály poslední zbytky sněhu a sluneční paprsky probouzely spící zem. Jedinou významnější událostí byl poslední zápas Nebelvíru s Mrzimorem. Nebelvírské mužstvo Mrzimor úplně rozdrtilo a tím se umístilo na prvním místě se stejným počtem bodů spolu se Zmijozelem. Madame Hoochová rozhodla, že se bude muset v květnu odehrát ještě jeden zápas – Nebelvír vs. Zmijozel, aby se rozhodlo o konečném vítězi. Nutno říct, že ani jedna kolej z toho nebyla příliš nadšená.

*

Jednou odpoledne v posledním dubnovém týdnu se odehrálo náhodné malé setkání, ale stačilo na rozjitření stále ještě nezahojených ran.

Nebelvírský šestý ročník odcházel od skleníků po hodině bylinkářství. Harry šel jako první, Ron a Hermiona vedoucí se za ruku těsně za ním. Ke skleníku však z opačného směru již také mířili zmijozelští studenti na další hodinu. A shodou náhod samozřejmě šesťáci.

Harry cílevědomě obešel vysoký keř, za kterým už byla vidět vstupní brána a nečekaně se ocitl přímo tváří v tvář Malfoyovi. Vedle něj nešel nikdo jiný než Angela, která kráčela schlíple a se sklopenou hlavou.

Harry se prudce zarazil v chůzi, překvapený náhlou přítomností Angely, které se mu dařilo celé tři měsíce úspěšně vyhýbat. Angela vzhlédla, aby zjistila, kdo jí to stojí v cestě a její pohled zasáhl Harryho do hloubi duše. Malfoyův výraz v obličeji se nedal přečíst.

Angela na Harryho upírala takové oči, že by obměkčily snad i kámen, ale Harrymu stačilo připomenout si výjev v Komnatě nejvyšší potřeby, jehož byl svědkem a jeho pohled ztvrdl.