Profesor Brumbál sice se Snapeem vyřídil onu noční nepřítomnost, důsledkem toho však bylo, že se proslulý slizák choval k Angele skoro stejně hrozně, jako k Harrymu. A to už bylo opravdu co říct. Angela měla naštěstí jiné starosti, než aby se zabývala komplexy profesora lektvarů a naprosto jeho dotírání a šikanu v hodinách ignorovala, což jej samozřejmě dovádělo skoro k nepříčetnosti.
Během týdne vystřídal sněžení mráz. Teplota přes den klesala pod dvacet stupňů a v noci dokonce někdy až k minus třiceti. Profesor Kratiknot musel pomoci profesorce Prýtové s automatickým zateplováním skleníků, jinak by v nich většina rostlin nejspíš umrzla.
Na všech hradních oknech se utvořily nádherné jemné obrazce, přes které skoro nebylo vidět ven a ve všech obývaných místnostech se topilo ve dne v noci.
Angela ve středu v knihovně nápadně neurčitou výmluvou zamítla Harryho návrh na schůzku v pátek večer a ještě toho dne při večeři to oznámila Dracovi. Ten jen přikývl a už si v hlavě sestavoval plán, jak to provést, aby Potter přece jen onoho večera do Komnaty přišel.
Harry Potter netušil, co jej krutě srazí z jeho obláčku štěstí, na kterém se vznášel od minulé páteční noci.
*
Při poslední hodině před víkendem, což byla druhá z dvouhodinovky formulí, Harry zaujatě vzhlédl od svých zápisků. Mezi Angeliným a Dracovým místem totiž těsně nad zemí přelétl malý kousek pergamenu. Harry nenápadně zašilhal na Dracovy ruce, které jej teď držely. Něco na něj naškrábal a stejným způsobem ho poslal zpátky Angele.
Ta ho rozevřela, přečetla a hodila po Dracovi pohledem.
Těsně na to ji profesor Kratiknot vyzval, aby zkusila předvést odmršťovací kouzlo, které probírali. Angela se usmála, kousek pergamenu nenápadně zmuchlala a chtěla si jej strčit do kapsy u hábitu.
Harry však viděl, že se netrefila, což si nejspíš ani neuvědomila a pergamen neslyšně spadl na zem. Po zbytek hodiny už se Harry nedokázal soustředit a pořád hypnotizoval pohledem ono místo pod Angelininou lavicí.
Když konečně zazvonilo, schválně si shodil na zem několik pergamenů a začal je pomalu sbírat tak, aby v učebně zůstal poslední. Pak se bleskurychle přesunul k místu Angely a sehnul se pro útržek, který si strčil do kapsy.
Celou dobu oběda ho pálil v kapse, ale před svými přáteli ho nechtěl otvírat. Rozevřel ho až o samotě u okna v ložnici nebelvírské věže.
Tu výmluvu mi spolknul, takže Komnata je dnes večer volná...
Uhodila Harryho do očí první věta Angelininým elegantím písmem.
Fajn. Takže v devět. Už se těším.
Což byla bez pochyby Dracova odpověď.
Harry svíral ten proklatý lístek v chvějící se ruce. Srdce mu svíralo hrozné podezření... To by mu přece Angela nemohla udělat! To ne... Věděl však, že nebude mít klid, dokud se na vlastní oči nepřesvědčí. Pergamen zmuchlal do maličké kuličky, otevřel okno a vztekle jej vyhodil ven do mrazu.
*
„Myslíš, že přijde?" zeptala se Angela tiše, zatímco nalévala do skleniček trochu vína.
„Určitě. Bude se chtít přesvědčit," kývl hlavou Draco.
Angela se zahleděla k prostorné, zeleně vyzdobené posteli a ve tváři jí zvláštně zacukalo.
ČTEŠ
Harry Potter a Poslední z rodu
Fiksi Penggemar'Poslední z rodu' je fanfikcí volně navazující na kanonický 'Harry Potter a Fénixův řád' z brku J. K. Rowlingové a využívá námětů z prvních pěti dílů celé série, dál už však pokračuje svou vlastní cestou. Zároveň je také úvodní částí mojí „HP pental...
