Harry Potter a Poslední z rodu

Kapitola třináctá - V knihovně

Během sobotního odpoledne se Harry konečně dostal k úkolům z minulého týdne. Jelikož měla být školní knihovna z nějakého záhadného důvodu v neděli zavřená, pobral hromadu pergamenů, brk s inkoustem a rázně seběhl ze schodů.

„Rone, nechceš jít se mnou do knihovny?" oslovil svého kamaráda prosebně.

„Co? Ses zbláznil, ne?" ohradil se Ron.

„Copak ty nemáš žádné úkoly?"

„Ne, nemám," odtušil Ron, ale pak postřehl podmračený Hermionin pohled.

„No... nějaké asi jo, ale udělám si je až zítra. Dneska se mi fakt nechce."

„No jo, jak jinak," pokýval hlavou Harry. „A co ty?" obrátil se na Hermionu.

Ta k němu skoro vyděšeně vzhlédla: „Já? No, já... já už mám všechny úkoly hotové," vykoktala.

„Aha, no tak nic," řekl Harry a odkráčel.

Ti dva vypadají, jako by mi zase něco tajili, pomyslel si cestou. A pořád si myslí, že jsem si toho nevšiml.

*

Shiernová jim tentokrát zadala esej na téma Vyhynulé i současné vodní bytosti, jelikož zjistila, že o nich nemají dostatečné znalosti. Harry přejížděl očima vazby knih už u třetího regálu a v náručí měl naložené dvě poměrně tlusté knihy. Zahlédl zajímavý titul a s mírnými obtížemi útlou knížku vytáhl. Zrovna v tu chvíli si uvědomil, že ho úzkou mezerou nad knížkami z druhé strany regálů někdo pozoruje.

Byla to Angela.

Ahoj.

Harry se usmál.

Jelikož mi zatím nemůžeš odpovídat, nechám ti tu vzkaz. Můžeš na něj napsat odpověď.

Na druhé straně tiše zašustil papír a zaklapla kniha.

Vodní rostliny a léčivé bylinky, dodala rychle a knížku zasunula na prázdné místo.

Poté se vydala chodbičkou pryč a Harry stejně tou svou. Když zahnuli, ocittli se samozřejmě proti sobě. Angela na něj s úsměvem mrkla a zamířila ke svému místu, kde už měla rozepsané poznámky nespíš na stejné téma jako Harry.

Harry rychle zamířil na místo, kde původně stála. Po chvíli našel udanou knihu, přidal ji k těm svým a odešel na druhý konec knihovny ke svému stolu.

Poté, co se usadil a naložil před sebe hromadu knih, se nejprve rozhlédl a rychle rozevřel složený lístek.

Když už dneska nemáš trest, tak bychom se mohli sejít na další lekci „telepatie", co říkáš? Tentokrát bychom se měli raději sejít v Komnatě nejvyšší potřeby, to bude o moc bezpečnější než v té učebně jako posledně. Jestli souhlasíš, napiš, v kolik budeš mít čas, mě bude vyhovovat kdykoliv...

Vzkaz dej do stejné knížky, já si ho vyzvednu. A prosím tě žádná jména.

A.

Harry se spokojeně usmíval a už teď se nemohl dočkat večera. Znovu zkontroloval, jestli ho někdo nepozoruje a v rychlosti naškrábal na druhou stranu pergamenu odpověď. Vzkaz složil, založil na stejné místo jako původně a nenápadně ji vrátil.

Když se konečně pustil do té eseje, musel vynaložit trochu úsilí, aby se soustředil, ale nakonec to šlo líp, než by čekal.

*