Harry Potter a Poslední z rodu

Kapitola třicátá čtvrtá - Těžké rozhodnutí

Na sobotní snídani dorazila Angela stejně jako Harry mezi posledními. Harry měl větší štěstí při návratu na svou kolej než ona. Díky neviditelnému plášti si nikdo neuvědomil, že se dostal do postele až ráno.

Jakmile se Angela posadila ke stolu, Draco, který snídal o dvě místa dál, se okamžitě zvedl a s nadneseným výrazem se vzdálil z Velké síně. Ignorovala ho, nalila si velký hrnek horké černé kávy a pomalu ji usrkávala. Byla stále tak příšerně unavená, že na jídlo neměla ani pomyšlení. Přestože od nebelvírského stolu na sobě cítila Harryho pohled, nepodívala se jeho směrem. Hlavu měla příliš plnou myšlenek a dojmů, než aby se na něj byla schopna třeba jen usmát.

Jemně si třela pravý spánek a soustavně přebírala události minulé noci. V hlavě jí vířila spousta otázek.

Kdo byla Elessandra DeLancré a co to ten jednorožec plácal? Následnice? To by o tom přece měla něco vědět! Matka se o ničem takovém nezmiňovala. Že by ze strany otce? A co ti upíři? Co že je tak najednou popadla chuť vyvražďovat jednorožce?

Věděla, že je klan upírů v jakémsi spojení s Pánem zla, ale víc ani ťuk. Měla v noci pekelné štěstí, že je dokázala zastavit. Být jich jen o pár víc a nejspíš by se zhroutila ještě předtím, než by je zničila všechny. Dalším broukem v její hlavě byl vysoký upír, který je vedl. Jako by přesně poznal, kdo je a její předchůdkyni znal. A vyhrožoval jí smrtí, i když sám právě umíral...

Spoustu těchto otázek by jí určitě dokázal zodpovědět ten jednorožec, ale jak ho má sakra zavolat? Prý „ty víš". To musely všechny kouzelné bytosti mluvit v hádankách?

Takovými myšlenkami se však v podstatě jen snažila zastírat to, co prožila s Harrym. Když na to pomyslela, začínala se znovu vznášet někde nad zemí.

Bylo to opravdu to nejkrásnější, co dosud prožila, ale čím víc nad tím přemýšlela, tím víc začínala tušit, že to byla obrovská chyba. Měla se ovládnout a nedopustit to. Jejich vztah se tím jen prohloubil. Řekl jí, že ji miluje...

V tu chvíli byla tou nejšťastnější holkou pod sluncem, ale to štěstí jí kazilo pomyšlení na to, jak snadno by jejich vztah mohl někdo využít. No, někdo... Alespoň k sobě by měla být upřímná. Jestli se to dozví Pán zla...

Do mysli se jí vkrádal pocit viny, že Harryho vystavuje takovému nebezpečí, aniž o tom ví. Věděla, že má Draco pravdu. Měla by se s ním rozejít, dokud byl čas. Jenže na to neměla odvahu...

Její usilovné přemítání náhle přerušil ledový hlas: „Rosierová," oslovil ji někdo hlasitě.

Angela se prudce otočila a vzhlédla do bledé tváře s hákovitým nosem a orámované jako vždy mastnými vlasy.

„Pojďte se mnou do kabinetu," zasyčel Snape.

„Ale proč, pane..." ohradila se Angela chabě.

„Okamžitě!" vyštěkl profesor a otočil se na podpatku.

Angela do sebe s povzdychnutím nalila zbytek kávy a zvedla se. Chtěla se vydat za Snapeovými mizejícími zády, když postřehla škodolibý pohled Claire Nottové. Probodla ji očima a začínala mít špatné tušení. Pomalu se vydala pryč a podvědomě se připravovala na výslech.

*

„Sedněte si," zasykl Snape, když dorazili do jeho podzemní nory a dveře za Angelou hlasitě práskly.

Angela si sedla, mobilizovala nitrobranu a klidně se na svého profesora zadívala. Snape ji probodával pohledem, pod kterým by zkyslo mléko, ale ona neuhnula a čekala.