Harry Potter a Poslední z rodu

Kapitola třicátá první - Zlé sny

Ten sen přišel zas. Zčásti se podobal tomu, ve kterém viděla Harryho, zčásti tomu, ze kterého ji násilím probral Draco ve Vstupní síni. Stále se opakoval v trochu jiné podobě a ona pořád nevěděla, co vlastně znamená.

Byla v Zapovězeném lese a bylo to v zimě. Všude kolem tma a chlad. Až na to stříbřité zvíře utíkající směrem k ní.

Znovu jako už podvakrát se mu vydala naproti. Cítila, že potřebuje její pomoc. Stále se blížil. Tiše klusal přímo k ní...

Byl to nádherný jednorožec. Vyděšeně zařehtal. Vztáhla k němu ruku. Prudce se zastavil, plece se mu rychle zdvíhaly. Přistoupila k němu a velmi pomalu mu položila dlaň konejšivě na nozdry. Nehybně se jí díval do očí, jako by jí chtěl něco říct, když náhle vycítila přítomnost něčeho zlého.

Pohlédla za jednorožce do lesa. Mezi stromy se tam něco skrývalo v temnotě a pozorovalo je. Angele začalo prudčeji bušit srdce. Obešla jednorožce a upírala pohled do tmy. Čekala. Věděla, že za chvíli se znovu ozve ten příšerný nelidský výkřik. Byla na něj připravená, ale přesto se jí bolestivě zaryl do mozku. Neprobudila se však jako předtím. Výkřik se s ozvěnou vytratil do okolní temnoty. Jednorožec za ní se celý chvěl. Ve tmě náhle zableskly kruté rudé oči. Angela zalapala po dechu a v tu chvíli vycítila něco těsně vedle sebe za stromem. Začala se otáčet, ale bylo už pozdě. Něco se na ni vrhlo...

Nemohla se nadechnout, sípavě se snažila dostat ke vzduchu, až...

... se s trhnutím probudila.

Celá zpocená, s bušícím srdcem a vytřeštěnýma očima svírala svou přikrývku. Po dlouhých pěti minutách se konečně trochu uklidnila a mátožně se natáhla pro tubu s prášky.

Tohle už fakt není normální, přemítala v duchu, zatímco dva nasucho polykala. Jestli to takhle půjde dál, už se ani normálně nevyspím. Tenhle sen byl jiný. Jiný než ostatní. Poslední noc v sídle se mi zdál zase jen obyčejný věštecký, to s tím mostem...

Angelu trochu bodlo svědomí, když si vzpomněla na článek v Denním Věštci o katastrofě v Londýně. Bystrozorové si kupodivu dali jedna a jedna dohromady a došlo jim, že za tím byli Smrtijedi.

S těžkým povdechem si znovu lehla.

***

V Komnatě Nejvyšší Potřeby příjemně praskal oheň v krbu, před kterým stál malý servírovací stolek a na něm láhev červeného vína se skleničkami. Blízko byla také pohodlná pohovka. Angela v bílém svetru stála u okna a nepřítomně hleděla na sněhové vločky, jejichž bělost se sem tam zableskla v odrazu světla z komnaty.

Náhle ji ze zamyšlení vytrhly něčí ruce, které ji zakryly výhled. Jemně je uchopila a obrátila se k usměvavému Harrymu.

„Co se to s tebou děje, Angie?" zeptal se Harry něžně. „Normálně bys o mě věděla už od dveří."

„Jsem jen unavená," odvětila chabě.

Harry zaregistroval namodralé kruhy pod jejíma očima: „Zase ty sny?"

Angela jen přikývla a odtáhla ho k pohovce, kde se společně usadili a Harry vytáhl z kapsy malou zabalenou krabičku.

„Lépe pozdě, nežli vůbec," podával ji Angele s úsměvem. „Doufám, že ti alespoň trochu zvednu náladu."

Angela ho jemně políbila na tvář.

„Tak ji přece otevři," vybídl ji Harry nedočkavě.

Poslechla a tvář se jí rozzářila úsměvem i údivem: „Harry, ten je krásný... To jsi neměl. Musel tě stát spoustu peněz."