Harry Potter a Poslední z rodu

Kapitola dvacátá první - Tajemná lahvička

V noci se prudce ochladilo a ráno už krásně chumelilo. Rozmoklou zem pomalu pokrývaly hebké sněhové vločky. Bradavičtí studenti při snídani nadšeně vykukovali z oken. Konečně přišla nějaká změna po těch věčných deštích.

„Asi nemá cenu se tě ptát, kde jsi včera byla?" zeptal se Draco tiše.

Angela se na něj ani nepodívala.

„To jsem si myslel."

Stále žádná odpověď.

Draco se mírně zachmuřil a natočil pohled k přilétajícím sovám, které prskaly po studentech rozpuštěný sníh. Angela vzhlédla od talíře teprve tehdy, když mezi nimi přistál vznešený černý výr.

Podívali se na sebe a Draco dopis pomalu odvázal výrovi od nohy. Angela ho napjatě pozorovala. Draco přelétl dopis očima, rychle ho složil a schoval do kapsy.

„Tak co?" zeptala se netrpělivě.

„Matka chce, abychom jeli na Vánoce k nám domů," zamumlal Draco neochotně.

Pokud to šlo, Angele poklesla nálada ještě víc: „Můj domov to není," vyprskla znechuceně.

„Žádný jiný momentálně nemáš," odsekl Draco v odpověď.

Angela do něj zabodla pohled: „Nepojedu, chci tady zůstat."

„Tak to máš smůlu," oznámil jí nenuceně. „Budeš muset odjet se mnou."

Angela se zarazila.

„Je to kvůli tomu, co myslím?"

„Matka to dost jasně naznačila..."

Angela přivřela oči. Draco upíral pohled do stolu a zamyšleně do něj poklepával vidličkou. Pak Angela vycítila někoho za svými zády a prudce se otočila. Byl to Snape a netvářil se nijak zvlášť přívětivě. Nepřekvapilo ji to.

„Vysvětlete mi laskavě, Rosierová, jak je možné, že jste včera nebyla na trestu?" ucedil ledově.

„Nebylo mi dobře, pane profesore, Draco vám to nevyřídil?" odvětila Angela bez záchvěvu ve tváři.

„To vyřídil," řekl Snape. „Záleží na tom, jestli to byla pravda."

„Ano, pane. Je to pravda."

Snape mlčel a zíral jí do očí. Angele vycítila, že se jí pokouší dostat do hlavy a ušklíbla se. Netopýr se stáhl zpátky a z očí mu šlehaly blesky.

„Takže ten včerejší trest si odbudete dneska. V osm v mém kabinetu," zasyčel opovržlivě a odplachtil k profesorskému stolu.

Angela se znechuceně otočila zpátky k Dracovi. Hlad, jestli nějaký vůbec měla, už ji přešel.

„Když jsem včera šel na ten trest, odcházel z jeho kabinetu zrovna Potter," zamumlal Draco a bedlivě pozoroval její reakci.

Angela pozvedla obočí: „No a?"

„Nic. Jen je to trochu divný."

„Tobě to je ale ukradené, ne?"

„Hmm, jo a tobě?"

„Na co tím jako narážíš?"

„Já? Na nic."

„Jo, jasně. Buď se vymáčkni, co po mě chceš nebo sklapni, Draco."

Pokrčil rameny. „No, jak myslíš ..."

Angela stiskla rty, zjevně vytočená vyskočila od stolu a odešla. Draco si moc dobře všiml, jak se za ní otáčejí smaragdové oči od nebelvírského stolu.