Harry Potter a Poslední z rodu

Kapitola pátá - Rozhovory

Po dvouhodinovce přeměňování, která následovala hned po obraně, se celé trio s úlevou vydalo na oběd. McGonagallová přistoupila k opakování dost zběžně už minule, takže probírali nové učivo a Harry měl informací v hlavě právě dost.

Zatímco se spokojeně ládovali přírodním krůtím steakem s rýží, Hermiona podmračeně sledovala rozvrh a něco si přitom mumlala.

„Co tam pořád hledáš, prosím tě?" ozval se Ron. „Vystydne ti oběd."

„Jen mi přijde trochu divné, že vůbec nemáme v rozvrhu přemisťování. To se přece v šestém ročníku bere, ne?"

Harry zvedl hlavu: „No jasně, máš pravdu. Fred a George se přece uměli přemisťovat už před sedmým."

„Brumbál ani McGonagallová nic neříkali o nějakém odsunu," hloubala dál Hermiona.

„Já být vámi, vůbec bych se nad tím nevzrušoval," ozval se Ron. „Už tak toho máme až nad hlavu."

„Ale přemisťování je strašně důležité!" ohradila se Hermy. „Skoro stejně jako obrana. Myslím, že se na to půjdu po runách zeptat."

„Tho fnad nemhysis vhaze?" zeptal se Ron s plnou pusou. Rychle polkl a zopakoval otázku. „To snad nemyslíš vážně!"

„Myslím," odsekla Hermiona.

„Nechte toho," zarazil je Harry dřív, než se z toho mohla vyklubat hádka. „Hermiona má pravdu, přemisťování se nám bude v budoucnu hodit."

„No jo," zahučel Ron a vrátil se raději k obědu.

Harry náhle ucítil, že ho někdo pozoruje. Zvedl hlavu a ke svému překvapení zachytil zaujatý pohled Angely...

*

Angela i na tu dálku a přes brýle rozeznala výrazenou zeleň Harryho očí, když nečekaně zvedl hlavu. Něco mezi nimi proběhlo a Angelu zašimralo v žaludku. Sklonila se rychle k talíři, na kterém už však skoro nic neměla.

Zato Draco vedle ní se v obědu doslova nimral a tvářil se dost nabroušeně. Poslední dobou se takhle ksichtil pořád a už jí to docela lezlo na nervy.

„To jsem nevěděla, že chceš být bystrozorem," ozvala se potichu posměšným tónem. Nemohla si pomoct, aby si do něj nerýpla.

„Pokud vím, tak obor 'Budoucí poskok Pána zla' se tu nevede," odsekl Malfoy cynicky, aniž se na ni podíval a přirozeně tak tiše, aby to slyšela jen ona.

„To je fakt," přitakala Angela a dolila si pomerančový džus. „Studium na bystrozora se tomu aspoň nejvíc přibližuje, že?" polemizovala nahlas.

„Hele, tohle mi nakázal otec, takže se zdrž těch svých zbytečných poznámek," Malfoy teď vypadal vyloženě vztekle.

Angela odložila sklenici a otočila se k němu: „Ale co bys chtěl dělat ty?" zeptala se už bez náznaku ironie.

„Na tom přece vůbec nesejde," odpověděl už klidněji. „Sama to přece znáš."

„Nikomu bych neradila, aby mě zase do něčeho nutil," zavrčela Angela.

„Tak to máš štěstí, že tvoje protivná tetička konečně zaklepala bačkorama," poznamenal Malfoy a vrátil se k obědu.

„Moje tetička byla i tvoje příbuzná, i když vzdálená, takže bys o ní takhle mluvit neměl."

„Teď už mě neslyší, ne?" odfrkl si Draco.

„Co ty víš..."

„S tímhle na mě nechoď!" zasyčel a výhružně zvedl vidličku. „Víš, že tyhle tvoje řeči nesnáším!"