Harry Potter a Poslední z rodu

Kapitola šestá - Podivné lektvary

Když se Harry nazítří brzy ráno vyklonil z otevřeného okna ložnice, usoudil, že je čeká dusný den. Počasí na samotném počátku září se zatím projevovalo jako notně praštěné. Mohutně zívl a otočil se zpátky k postelím. Jeho spolužáci včetně Rona ještě spokojeně vyspávali a Harry jim to klidné spaní začínal pořádně závidět. Jeho samotného vytrhla ze spánku další noční můra.

Zamračeně si přejel rukou po čele. Jizva ho mírně svědila, nebylo to ale nic neobvyklého. Šel se převléknout a mrkl při tom na rozvrh.

První dvouhodinovka lektvarů. No, skvělý, pomyslel si cynicky.

Zatím si však vzal sebou jen věci na obranu, včetně zaschlého eseje. Čtyři pergameny o všech třech zakázaných kletbách založil do učebnice a vydal se dolů po schodech. Samotného ho udivilo, že bez nějakého velkého přemýšlení, toho včera sepsal tolik. Nevěděl, kterou z nich si vybrat, tak je tam dal všechny. To byla určitě lepší varianta, než nesepsat skoro nic.

*

Na snídani dorazil mezi prvními. Zatím bylo ve Velké síni jen několik snaživých prváků, prefekti jednotlivých kolejí a u zmijozelského stolu se střetl s očima Angely. Vypadala nějak unaveně, ale když spatřila Harryho, vykouzlila na tváři jemný úsměv, který jí s chutí oplatil.

Harry si kecnul ke stolu a naložil si na talíř velkou porci topinek a uzenek. U profesorského stolu koutkem oka postřehl jedinou sedící postavu a nenápadně se tam zadíval.

Byla to Shiernová. Popíjela kávu a dívala se někam do vzduchu, jako by byla někde úplně jinde.

Zanedlouho se to v Síni začínalo jako obvykle hemžit černými hábity. Ron dorazil zároveň s Hermionou. Harry k nim zvedl hlavu a hned poznal, že se něco stalo.

Hermiona byla nějaká pobledlá a měla pevně sevřené rty, zato Ron byl celý rudý a neustále těkal očima všude možně jen ne na jejich kamarádku.

Harry si je oba pozorně prohlédl, odložil sklenici a založil si ruce na hrudi.

„Vy jste se zase pohádali?" zeptal se zpříma.

Hermiona sebou škubla a Ron zrudl ještě víc.

„Ne, proč," zavrtěla hlavou Hermiona a začala se věnovat snídani.

„Vůbe ne, co tě to zas napadlo," podpořil ji Ron a natáhl se pro čaj.

Harry si všiml, jak se mu třese ruka, ale neřekl raději nic.

*

O dvacet minut později už byl usazený ve třídě spolu s ostatními a čekali na Shiernovou. Angela před ním si popaměti splétala dlouhý cop, Malfoy zíral do prázdna s nohama na lavici a Harry si podpíral unaveně bradu.

Z hodiny uběhlo deset minut a profesorka nikde. Studenti se začali mezi sebou dohadovat, jestli se něco nestalo, ale o chvíli později už Shiernová svižně nakráčela před katedru. Třída ztichla.

Usmívala se sice, ale Harry si všiml zvláštního smutného výrazu, který měla v očích.

„Dobré ráno," oslovila je Shiernová. „Omlouvám se za zpoždění, ale musela jsem si něco zařídit... Tak, máte pro mě úkoly?"

Třída nadzvedla popsané pergameny.

„Výborně," Shiernová vytáhla z kapsy hůlku a mávnutím si je všechny naložila do náruče.

Hromádku srovnala a založila do složky.

„Podívám se na ně a buď vám je vrátím zítra, nebo až příští týden."