Harry Potter a Poslední z rodu

Kapitola dvacátá čtvrtá - Pohřební den

Bohužel se splnilo to, co předpověděl Brumbál. To Harry poznal, jakmile ráno dost pozdě přišel na snídani. Otočilo se k němu množství zvídavých a soucitných pohledů a celou Velkou síní se rozléhal vzrušený šepot.

Harrymu se v obličeji nehnul jediný sval a klidně se posadil naproti Ronovi a Hermioně, která v ruce svírala Denního věštce.

„Harry... Je nám to moc líto," řekla za Rona a sebe Hermiona velice tiše, poté co se od nich odvrátila alespoň většina pohledů.

Harry jen přikývl a mlčel.

„Proč jsi nám to včera večer neřekl?" ozval se Ron a Hermiona mu zlostně pod stolem dupla na nohu, až překvapeně zaskučel.

Harry se na něj podíval: „Neměl jsem včera zrovna moc chuť o tom mluvit."

„Promiň," zahučel Ron.

„To nic," odtušil Harry a rozhlédl se po nebelvírském stolu. „Daria tady není?"

Odvětila mu Hermiona: „Ne. Ginny jí nesla snídani do ložnice."

Harry sklopil pohled k talíři, ale neměl na nic chuť. Cítil na sobě pořád něčí oči a věděl, že je opět námětem mnoha hovorů.

„Co přesně se tam píše?" zeptal se nečekaně.

Hermiona sebou překvapeně trhla.

„No, nic moc přesného... Jen, že Smrtijedi na Dursleyovy zaútočili určitě proto, že jsou to..." Hermiona se zarazila a kousla se do rtu.

„Moji příbuzní," dořekl za ni šeptem Harry. „Jak jinak," dodal temně.

„A nevíš, kdo přesně z nich to byl?" zeptal se Ron. „Byl jsi přece u Brumbála a ten by to mohl vědět, i když se to ve Věštci nepíše, ne?"

Harry zvedl hlavu a zabodl pohled do zad zmijozelského prince.

„Tak to má štěstí," procedil Harry mezi zuby.

Hermiona sledovala směr jeho pohledu a pochopila.

„Už teď se k němu nikdo nechová moc přívětivě, a kdyby se vědělo, že to je hlavně zásluha jeho milého fotříka..." Harry úmyslně nedořekl.

*

Draco pročítající si článek ve Věštci, vycítil něčí nenávistný pohled a otočil se. Smaragdový a bouřkový pohled o sebe třeskly málem hlasitě. Trvalo to jen chvíli, ale Draco pochopil, že kdyby Potter mohl, přesně v tuhle chvíli by už on sám ležel pod kytičkami. Dal si dohromady dvě a dvě a došlo mu, že Potter nejspíš ví něco, co on ne. Něco o tom útoku na jeho strýce a bratrance. Nebylo těžké pochopit, proč se na něj dívá tak nenávistně.

Raději se zase otočil. Ještě chvíli měl nepříjemné mravenčení v zádech, ale pak se Potter začal věnovat konečně něčemu jinému. Naproti Draca na židli unaveně dosedla Angela. Včera seděla s Dariou v Komnatě nejvyšší potřeby dlouho do noci, ale alespoň už byla mnohem klidnější. Rozhodla se, že s ní půjde na pohřeb a byla to oznámit Brumbálovi. Neměl námitek.

Jen jí dělalo trochu starosti, že s ní Harry vůbec nemluví. Ani se nepokusil sjednat si s ní další schůzku.

Draco si odkašlal a Angela se na něj podívala.

„Jak je na tom Prescottová?" zamumlal tázavě, skoro jako by se nutil zeptat.

Angela na něj chvíli upírala prazvláštní pohled.