Kapitola devatenáctá - Na ošetřovně

207 12 0
                                    


Madame Pomfreyové stačilo jen pohlédnout na bledou, třesoucí se Dariu, která se začínala pomalu probírat a už chvátala pro nějaký povzbuzovač a samozřejmě hromadu čokolády. Angela pomohla Darie z lehátka na postel a šlehla pohledem po Snapeovi.

„Přivedl byste sem laskavě pana ředitele, pane profesore?" ozvala se jízlivě.

Kdyby pohledy mohly zabíjet, Angela by se v tu chvíli skácela k zemi.

„Nemyslím, že by pana ředitele zajímaly vaše nehorázné výmysly, Rosierová," odvětil ledově Snape.

V tu chvíli Ron, Harry i Angela vyskočili, jak zuřiví čertíci, ale než stačil někdo z nich nejspíš dost drze něco odseknout, Hermiona je naštěstí předběhla.

„To ale nejsou žádné výmysly, pane," ozvala se hlasitě, ale klidně a tlačila Rona zpátky do sedu. „Daria je toho živým důkazem. V lese byli mozkomorové a..."

„Na váš názor se nikdo neptal, Grangerová," přerušil ji Snape neomaleně.

Madame přichvátala k posteli a vnutila Darie sklenici s nějakou hustou béžovou kapalinou.

„Severusi, dojděte prosím pro profesora Brumbála," oslovila ho Poppy v chůzi. „O tom útoku by se měl okamžitě dozvědět."

Snape jen zamrkal. Madame všechny přinutila, aby se posadili a do ruky jim dala misku snad s půl kilem čokolády.

„Neodejdete odtud, dokud ta čokoláda nezmizí, jasné?" nakázala jim přísně a odklusala s Dariinou prázdnou sklenicí.

„Jak si můžete být jistá, madame, že je napadli mozkomorové?" zavolal za ní Snape úlisně.

Madame se zastavila a pohlédla na něj, jako by se zbláznil.

„Vykazují přece všechny příznaky," odvětila udiveně a zmizela ve vedlejší místnosti.

Snape se zatvářil, jako by kousnul do citronu, přeletěl je všechny vražedným pohledem a odplachtil z ošetřovny s hlasitým prásknutím dveří.

„Kretén," zašeptalo v tu chvíli najednou šest hlasů. Všichni se po sobě udiveně podívali a většině zacukaly koutky. Pak se ale raději rychle vrátili ke své čokoládě a vzácná chvíle souznění byla pryč.

Namísto toho teď zavládlo na ošetřovně dusné ticho.

Angela se se svou miskou posadila na parapet okna, Malfoy se natáhl a dal si nohy na opěradlo postele, Hermiona se uvelebila u Darie na pelesti, Ron se o její nohy opřel zády a Harry se usadil obkročmo na židli a lokty si opřel o opěrku.

„Je to ale hodně divné, viďte?" ozvala se po dlouhé době ticha, přerušované jen chroupáním tvrdé čokolády, Hermiona. „Pochybuju, že mozkomorové čekají, až se náhodou někdo dostane do lesa, aby ho pak mohli napadnout."

„Velice správně," souhlasil Ron. „To je naprostá blbost."

„Museli o nás vědět," řekl tiše Harry.

„Někdo je na nás poslal," odtušila Hermiona. „Ale kdo?"

„O tom večerním trestu jsme věděli jen my, Snape a nejspíš i McGonagallová," uvažoval Harry.

„McGonagallovou můžeme škrtnout," řekla Daria.

„A tebe taky," reagovala Hermiona.

„Já, ani Ron nebo ty Hermiono, jsme to taky nebyli," dodal Harry a zabodl pohled do Malfoye.

Harry Potter a Poslední z roduKde žijí příběhy. Začni objevovat