Harry Potter a Poslední z rodu

Kapitola dvacátá druhá - Útěk vězňů

Při páteční večeři se stalo něco, na co pak navázal koloběh neskutečných událostí, které velmi nepříjemně narušily zatím celkem poklidný školní rok.

Většina studentů už byla v tu dobu na svých kolejích, ale přece se jich našlo ještě dost na to, aby byl ve Velké síni hluk. Draco zrovna mířil otráveně k východu, jelikož s Angelou zase nebyla žádná řeč, když se dveře prudce rozlétly a dovnitř vkráčela Shiernová na vysokých podpatcích se sněhem ve vlasech a v závěsu za ní nový ministr kouzel Rufus Brousek. Nedívali se ani nalevo ani napravo a rychle zamířili rovnou k profesorskému stolu.

Několik studentů se po nich ohlédlo, ale nikdo se nad nečekanou návštěvou ministra příliš nepozastavoval. Jen Malfoy, Angela, Harry a Hermiona je zaujatě sledovali. Brumbál zvedl starostlivě zrak k profesorce obrany proti černé magii, která na něj něco tiše vychrlila. Ředitelova tvář nabyla velmi vážného výrazu. Snape vedle něj něco poznamenal a Shiernová mu odpověděla. Brumbál se obrátil na Brouska a ten pokýval hlavou. Pak dal ředitel pokyn Snapeovi, oba se zvedli a spolu se Shiernovou a ministrem zamířili druhým východem ze Síně pryč.

Harry začal s Hermionou a Ronem zaníceně diskutovat o tom, co tady dělá ministr kouzel v tuhle dobu a Draco s Angelou po sobě tázavě hodili pohledem. Angela se na něj zamračila, Malfoy jen sotva znatelně pokrčil rameny, otočil se na podpatku a zmizel v otevřených dveřích.

Ráno měli všichni do jednoho zjistit, co se vlastně stalo...

***

Harry si všiml, že Brumbál ani Snape nesedí na svých místech a zbytek profesorského sboru se tváří mírně řečeno nervózně. Už z toho se dalo předpokládat, že jestli se stalo vážného, určitě to bude ve Věštci. A měl pravdu...

Angela zaplatila za čerstvý výtisk středně velkému výrovi a s topinkou v puse rozevřela přední stranu jako ostatně několik dalších studentů kolem ní. Vytřeštila oči a namáhavě polkla. Po Velké síni se začalo velice pomalu rozléhat zděšené ticho, občas narušené výkřiky překvapení.

Draco vzhlédl k bledé Angele, kterou dokonale přešla chuť na nějakou snídani.

„Co je?" zeptal se se špatným tušením a vlastně ani nechtěl znát odpověď.

Angela k němu beze slova otočila přední stranu Denního věštce.

VĚZENÍ AZKABAN ZNIČENO! VŠICHNI VĚZNI NA ÚTĚKU! ČTYŘI MRTVÍ BYSTROZOROVÉ!

Černý titulek byl nehorázně velký, pod ním byla skoro nehybná fotografie kamenných trosek, které bývaly obávanou věznicí a pod ní pak několik dalších černobílých fotek. Draco zbledl.

Mezi uprchlými je i několik obávaných Smrtijedů, zatčených letos v červnu. Více čtěte na straně 2.

Draco bez hlesu zíral na jednu z prvních fotek, ze které na něj povýšeně hleděl jeho otec. Angele se mírně třásly ruce.

„Tys o tom nevěděl, že ne?" zeptala se zvláštním tónem.

„Ne. Matka mi o ničem neříkala," odvětil Draco nesmírně tiše. „Dej mi to," vyškubl jí noviny z rukou a rozevřel je na první dvoustraně.

Vzrušeného šeptání, které stále sílilo, si vůbec nevšímal.

Včera v brzkých večerních hodinách byla napadena hlídka před Azkabanem. Podle ověřených zdrojů do vězení vtrhlo množství mozkomorů, kteří se v něm samozřejmě skvěle vyznají, a spolu s nimi nejméně tucet Smrtijedů. Ochromili stráže, přičemž dva usmrtili a propustili všechny vězně.