Harry Potter a Poslední z rodu

Kapitola sedmá - U jezera

Harry netrpělivě poklepával prsty do učebnice bylinkářství a čekal v rohu Vstupní síně. Asi před pěti minutami do sebe co nejrychleji naházel oběd a nechal udiveného Rona a Hermionu u stolu samotné. Teď pohledem hypnotizoval vchod Velké síně a pořád si v hlavě přehrával, co chce Angele říct.

Zvonění na další hodinu se kvapem blížilo, když hnědovláska konečně vyšla ze síně a nabrala směr k velkému schodišti. Harry se nadechl a vstoupil jí do cesty. Angela se zarazila a překvapeně zvedla hlavu.

„Ahoj," vydechl Harry.

Angela se potěšeně usmála: „Ahoj."

Harrymu se nacvičené věty vypařily z hlavy. Až po nekonečné době ze sebe vykoktal: „Chtěl bych se tě na něco zeptat."

Angela si nadhodila dvě tlusté knihy v náručí. Na vrchní z nich si Harry všiml nápisu Základy zaklínačství.

„Na co?"

„Proč jsi mi pomohla v těch lektvarech?"

Angela chvíli mlčela a upřeně Harryho pozorovala.

„Protože jsem chtěla," prohlásila pak pevně.

Harry nervózně přešlápl. Z jejího pohledu měl dost zvláštní pocit.

„Ehm... Tak... Díky."

„Nemáš za co. Stálo za to, vidět zklamaný Snapeův obličej," ušklíbla se Angela spokojeně a otočila se k odchodu.

„Počkej! A jak jsi to udělala?" zeptal se Harry a ztišil hlas. „Jak to, že jsem tě slyšel ve svojí hlavě?"

„To je na dlouho..." odpověděla Angela tiše.

„Rád si udělám čas," odvětil Harry rozhodně.

Angela se na něj chvíli nerozhodně dívala, ale pak přikývla.

„Dobře, když to chceš opravdu vědět," Angela pohlédla z okna na prosluněné školní pozemky. „Co dneska před večeří? U jezera?"

Harry měl pocit, že se snad zadusí, jak se mu radostí zrychlil tep a rozbušilo srdce.

„Jasně. To bude fajn," souhlasil jedním dechem.

Nedaleko nich se rozeřval školní zvonek, ale oba se na sebe stále rozpačitě dívali. Harry se k ní o něco přiblížil a přesvědčoval sám sebe, že by snad mohl -

„Pottere! Rosierová!" ozvalo se náhle těsně za nimi.

Oba sebou škubli a ohlédli se po hlase.

Snape je spaloval pohledem, jako by je přistihl při krádeži.

„Nemáte být náhodou už dávno na svých hodinách!?" zasykl s úšklebkem na rtech.

„Ano, samozřejmě," odsekla Angela. „Už jdu, pane profesore."

Mrkla nenápadně na Harryho, obešla ho a vydala se svižně vzhůru po schodech.

„Vám to musím opakovat, Pottere?" ozval se Snape ledově.

„Ne, pane," odfrkl si Harry a zamířil k východu na školní pozemky.

„Strhávám Nebelvíru deset bodů!" neodpustil si Snape.

„Jak jinak," zamumlal si pro sebe Harry a zrychlil krok směrem ke skleníkům.

*

Po dvouhodinovce bylinkářství, která se Harrymu přímo neskutečně vlekla, málem v běhu oznámil Hermioně a Ronovi, že se uvidí při večeři a spěchal do ložnice, aby se zbavil obvyklé školní zátěže.