Kapitola čtyřicátá - Na konci školního roku

337 11 11
                                    


Když už bylo po všem, Angela, Harry, Draco ani Daria nedokázali pochopit, jak mohli závěrečné zkoušky zvládnout tak v pohodě. Dalo by se usoudit, že vypětí kolem nich pro ně bylo jakýmsi únikem z neustálého přemýšlení o jistých osobách, pro Angelu zvlášť.

Všichni studenti si se začátkem posledního školního měsíce mohli konečně vydechnout a začít si užívat skoro letního počasí. Nikoho z nich nenapadlo, že zkoušky byly letos o něco dřív a že za tím může něco stát...

V kouzelnickém světě všeobecně panoval vzácný a o to podezřelejší klid. Rita Holoubková už pomalu nevěděla, o čem psát děsivé články. V Bradavicích se po zkouškách diskutovalo nejen o této anomálii. Byla tu ještě jedna. Shiernové se totiž nestalo zatím nic, co by mohlo ohrozit její další působení na škole. Studenti ale ještě stále čekali na něco, co by ji ze školy vypudilo.

I když už se vlastně neměli proč učit a většina hodin jim odpadala, Snape byl pořád stejně protivný a náročný jako vždycky. Jeho hodiny byly tak vyčerpávající, jako by měli týden před sebou přinejmenším OVCE a byl ještě o něco víc slizký než obvykle. V hovorech studentů se objevilo jisté označení, které mu zůstalo nadobro. Na jeho adresu už nebylo slyšet nic jiného než hanlivá narážka Školní netopýr. Poté, co se to Snape nějakým záhadným způsobem dozvěděl, začal vzteky bez sebe ubírat body i vlastní koleji, což Zmijozelské dodatečně také popudilo proti němu.

Takhle nějak probíhaly první dny po zkouškách a nebýt očekáváného rozhovoru u ředitele Angelu by takové prostředí taky ukolébalo do sladkého nicnedělání. Místo toho začínala mít obavy z Harryho reakce...

***

„Pero fénixe!" nahlásil hlasitě Harry a počkal, až před ním chrlič ustoupí. Poté se bezstarostně postavil na schody, které ho vyvezly nahoru, a zaklepal svižně na dveře.

Počkal, až ho Brumbál vyzve a rázně otevřel. První, co zaregistroval hned po pozdravu, byla dvě křesla s vysokým opěradlem naproti Brumbálovi.

„Chtěl jste se mnou mluvit, pane profesore?"

„Ano, Harry. Posaď se," pokynul Brumbál k jednomu z křesel.

Harry k němu zamířil, ale ve chvíli, kdy k němu dorazil a rozprostřel se mu výhled i na to druhé, se zarazil. Více než známé nazelenalé oči k němu vzhlédly s nezvyklou nejistotou.

„Co..." začal na ni Harry překvapeně mluvit, než sám sebe zastavil.

Harry zaraženě pohlédl na Brumbála, který ho znovu vyzval, aby se posadil.

„Všechno ti vysvětlím, Harry."

Posadil se tedy, ale stále mu utíkal pohled k Angele, která upřeně hleděla před sebe.

„Tak co se děje?" otázal se napjatě.

Brumbál se nadechl a pohodlněji se opřel.

„Řeknu ti to na rovinu, Harry," pronesl klidně. „Tady Angela Rosierová je dcerou Siriuse Blacka."

Harry na Brumbála vytřeštil oči, jako by se zbláznil.

„Prosím?" zeptal se chraplavě. „To myslíte vážně, pane?"

„Naprosto," přikývl Brumbál.

Harry vyletěl z křesla do stoje tak rychle a nečekaně, až sebou Angela ve vedlejším křesle trhla.

„To je blbost!" vyštěkl rázně.

„Uklidni se, Harry. Remus reagoval úplně stejně jako ty, ale teď už tomu věří."

Harry Potter a Poslední z roduKde žijí příběhy. Začni objevovat