Harry Potter a Poslední z rodu

Kapitola třicátá třetí - Láska je mocná čarodějka

Upír k ní sklonil hlavu, ale přesně v tu chvíli z ní odletěl v záblesku jasně stříbrného světla. Angela se se zaskučením převalila na bok a Harry už jí pomáhal vstát.

Je ti něco?

Ne, zalhala Angela, i když cítila, že jí po pažích stéká pod tričkem krev. Harry si roztrhnuté mikiny nevšiml.

Merline, pomyslela si Angela, když obhlédla stále se zužující kruh nejméně tří tuctů temných postav.

Hrábla po hůlce a bleskově dokončila poslední tah. V tu chvíli se na všech místech, kde nakreslila záhadné znaky, rozzářilo modré světlo a stále sílilo. Angela spěšně recitovala slova zaklínadla a z oněch míst vytryskly modré paprsky, které se střetly ve vzduchu nad shlukem jednorožců a rozprskly se do všech stran. Vytvořily kolem nich jakousi ochrannou síť. Jednorožci však byli stále nervózní.

Angela napjatě sledovala upíry, kteří se zastavili před modře zářící stěnou. Jeden z nich se jí dotkl na pokyn největšího upíra, nejspíše vůdce. V ten moment jej to odhodilo vzad nejméně deset metrů. Angela sebou škubla a Harry na ni starostlivě pohlédl.

Upíři se vztekle rozeřvali. Odhozený upír se vrátil se sežehnutou paží.

Zkusili to ještě tři další a Angela sebou pokaždé trhla, když se někdo z nich dotkl ochrany. Harrymu začínalo svítat. Angele to kouzlo bralo energii.

Upíři se shlukli na jedno místo, aby si vyslechli, co dělat. Na to Angela čekala. Obrátila se na vedoucího jednorožce.

Teď se nikdo nesmí hnout.

Jednorožec pokýval hlavou.

Harry, běž ode mě raději dál.

Proč?

Běž!

Harry už se na nic neptal a poodstoupil o několik metrů. Angela jednala rychle. Zdvihla vysoko hůlku a začala do ní stahovat ochrannou síť. V pěti sekundách byla pryč a upíři to zaregistrovali.

Naštěstí ještě dřív, než se stačili vůbec pohnout, se Angela co nejvíc soustředila a vyslala pole o co nejmenším obsahu přímo na ně.

Vytvořila se kolem nich úzká kupole a upíři velice brzy vzteky bez sebe poznali, že je to ta samá ochrana co předtím. A spalovala je.

Harry sledoval, jak Angela sklonila pomalu hůlku a celá se chvěje.

Běžte, utíkejte co nejdál do lesů, řekla jednorožci.

Ale co ty následnice Elessandry. Jsou tu stále naši nepřátelé.

Postarám se o ně. Ale teď už raději běžte, kdyby se mi to nepovedlo.

Dobrá.

Jednorožci začali klusat do lesů a po chvíli se všichni ztratili až na jednoho, který se k Angele ještě jednou obrátil.

Až budeš moci, zavolej mne a já ti prozradím tajemství tvé minulosti.

Ale jak tě mám zavolat? stačila se ještě Angela zeptat.

To přece víš... odvětil jednorožec a zmizel ve tmě.

Odehnala od sebe myšlenky na jednorožce, zhluboka se nadechla a váhavě vykročila směrem ke kruhu upírů, kteří na ni vztekle zahlíželi a chrčeli bolestí i zuřivostí.