Harry Potter a Poslední z rodu

Kapitola dvacátá sedmá - Hrad temnoty

Postavy v černých pláštích mlčky postávaly ve čtyřech půlkruzích s tvářemi většinou zakrytými smrtijedskými maskami a obrácenými k vysokému ebenově černému trůnu. Z obou stran u něj stáli další čtyři Smrtijedi, kterým Pán zla důvěřoval nejvíce. Samotný trůn byl zatím prázdný.

Obrovskou kamennou dvoranu bez oken ozařoval skrovný počet zvláštních pochodní, z nichž polovina plápolala nažloutle a polovina zeleně. Hala tak dostávala pochmurný nádech hrobky a teplota nemohla být vyšští než deset stupňů nad nulou. Žádný ze Smrtijedů se však nepohnul, aby se trochu zahřál. Všichni jen trpělivě čekali.

Angele se nervozitou stahoval žaludek a měla co dělat, aby vedle své matky na okraji prvního půlkruhu nepřešlapovala. Vedle Mary stála Narcisa, pak Draco a Lucius. Angela a Draco byli spolu se třemi dalšími jediní, kteří byli bez masek a na hlavách měli pouze kápě.

Když dorazili, Angela zběžným pohledem zjistila, že se zde shromáždilo kolem sedmdesáti Smrtijedů a překvapilo ji, jak se jejich počet mohl natolik zvýšit. Další tři přítomné bez masek znala z Bradavic. Byli to všechno sedmáci ze Zmijozelu.

Konečně se na severní straně dvorany otevřely jedny ze dvou dveří a mezi stojícími Smrtijedy to zašumělo. Nejprve vešli další dva přívrženci Pána zla, kteří se postavili nejblíže trůnu a pak už se jim objevila na očích vysoká vyhublá postava lorda Voldemorta a dveře se za ním samy s prásknutím zavřely. Voldemort neslyšně předstoupil před shromážděné a přelétl je rudým pohledem.

I když se s Pánem zla Angela už jednou osobně setkala, a nebylo to zrovna příjemné, přesto se znovu vší svou vůlí ovládala, aby se neotřásla odporem a vztekem. Jeho mrtvolně bledá pokožka, vyhublé prsty na rukou, holá hlava, úzké rty, hadí nosní dírky a nejvíce ty rudé zorničky ji přiváděly do stavu, kdy musela využít všechno, co se zatím naučila, aby zakryla své znechucení. Strach oproti tomu mohla dát najevo kdykoli, jejich vůdce se v něm vyžíval.

Voldemort přivítal své přívržence, usadil se na trůn a nechával si podávat hlášení o dění na Ministerstvu kouzel, mozkomorech, upírech, vlkodlacích, obrech a v neposlední řadě o Albusi Brumbálovi a Harrym Potterovi. Nejbližší informace o těchto osobách mu mohl podat jen jediný Smrtijed – Angela poznala Snapea po hlase.

Když Smrtijedi ukončili svá hlášení, Voldemort znovu povstal.

„Dnes pro vás mám překvapení, moji věrní," začal sykavě a nesmírně tiše, přesto ho všichni dobře slyšeli. Mezi Smrtijedy to zavlnilo zájmem. „Ale bude muset bohužel chvíli počkat," utnul jejich očekávání Pán zla.

„Jak všichni moc dobře víte, několik mých věrných, kteří mi letos v červnu měli na můj příkaz přinést věštbu z Ministerstva kouzel, zklamalo. Byli uvězněni a musel jsem se proto zabývat jejich osvobozením. Přestože mne... zklamali, nechat je nadarmo hnít ve vězení by bylo nevhodným mrháním."

Voldemort se chvíli odmlčel.

„Skoro všechny z nich už jsem potrestal za to, jak moc mě zklamali, někdo nám však ještě zbývá..." Voldemort upřel svůj pohled na Luciuse Malfoye, který padl na kolena.

„Mistře, víte přece, jak mě to nesmírně mrzí. Snažil jsem se..."

„Dost!" zarazil ho Voldemort. „Vstaň!" rozkázal se zúženýma očima.

Malfoy se zvolna postavil.

„Pojď ke mně, Luciusi," vyzval ho.

Malfoy přistoupil až na metr k němu a shrnul si dozadu masku na znamení pokory.