Harry Potter a Poslední z rodu

Kapitola dvanáctá - Snapeovy tresty

O čtyři minuty později nerozhodně postával přede dveřmi Snapeova kabinetu, zatímco se sekundová ručička nebezpečně sunula ke dvanáctce. Ale nakonec se zhluboka nadechl, se sebezapřením zaklepal a vešel dovnitř.

Snape zvedl s úšklebkem hlavu od stolu.

„Dobrý..." začal Harry, ale Snape ho ledově přerušil.

„Řekl jsem snad, že už můžete dál?"

Harry zaťal zuby. Vycouval z kabinetu a zavřel dveře. Nejprve napočítal v duchu do pěti a znovu zaklepal.

„Dále," ozvalo se výsměšně po chvíli.

Harry vešel, zavřel za sebou a upřeně se na Snapea zadíval.

„Dobrý večer, pane," pozdravil s mírnou ironií v hlase.

„Za vaše pětivteřinové zpoždění strhávám Nebelvíru pět bodů," oznámil mu Snape škodolibě. „Sednout."

Harry nechápal, jak bylo vůbec možné, že ho Snape vždycky dokázal tak vytočit. Neřekl však naštěstí nic a s odporem si sedl na tvrdou židli. Snape ho chvíli upřeně pozoroval a Harry jeho pohled bez mrknutí opětoval. Poté se profesor pohodlně opřel.

„S politováním vám musím oznámit, že tento týden, kdy byste měl mít oprávněný trest, budeme bohužel věnovat něčemu jinému," začal konečně s viditelným přemáháním Snape.

„Čemu?" vyhrkl Harry, načež rychle dodal: „Pane?"

„Na přání pana ředitele znovu začneme s tím, co u vás loni k ničemu nevedlo. Tedy s nitrobranou."

Harry cítil, jak se mu zrychluje tep a pevně sevřel rty.

„Jistě vám nemusím znovu vysvětlovat, proč je to nutné. S případnými výhradami se laskavě obracejte přímo na pana ředitele," dodal Snape s vědoucným úšklebkem.

Harry sice zarytě mlčel, ale vevnitř to v něm bublalo vzteky a tvářil se, jako by právě stoupnul do něčeho příšerně smradlavého a odporného.

„A nemyslete si," nahnul se k němu Snape blíž. „Že z toho mám kdovíjakou radost. Profesor Brumbál i přes mé protesty nezměnil názor."

Poté Snape rychle vstal a vytáhl hůlku: „Víte přece, co máte dělat," vyprskl opovržlivě.

Harry se pracně pokusil uklidnit, postavil se a pevnou rukou vytáhl svoji hůlku.

*

K jeho vlastnímu i Snapeovu údivu mu šla obrana mysli mnohem lépe, než kdykoli předtím. Harry se na zemi ocitl pouze jednou a už nenechával Snapea, tak snadno proniknout do svých myšlenek a vzpomínek.

Po dvou hodinách se ho Snape rozhodl milostivě propustit.

„Jen tak mimochodem," zastavil ho ještě přede dveřmi. „Od října sem budete docházet každý pátek ve stejnou dobu a kdyby někoho náhodou zajímalo, co tady tak často děláte, víte, co říkat."

Harry jen nepatrně kývl a zamumlal pozdrav. Vyšel ven a dveře za sebou zavřel o něco hlasitěji než obvykle. Zhluboka se nadechl a promnul si unavené oči. Příšerně ho bolela hlava. Skoro slimáčím tempem se vydal do nebelvírské věže.

Snape mezitím nepohnutě seděl na židli a zamyšleně upíral pohled na zavřené dveře.

*

Když ráno sklesle oznámil Ronovi a Hermioně, co ho letos znovu čeká, naprosto s ním soucítili. Hermiona tiše poznamenala, že je to jen pro jeho dobro a Ron po ní šlehl pohledem s tím, že ho to přece nemusí učit zrovna Snape.