Harry Potter a Poslední z rodu

Kapitola dvacátá osmá - Na přelomu roku

Čím déle trávil Harry čas v Doupěti, tím citelněji mu chyběla Angela. Její oči, její úsměv, její hlas i polibky. Měl dost času přemýšlet. Uvědomil si, že i když se spolu tajně schází teprve tři měsíce, připadá mu, jako by ji znal už rok.

Taky na ni pořád myslel. Co asi dělá? Jaké to pro ni je, bydlet v sídle Malfoyových? Není v nebezpečí? Stýská se jí po něm?

Musel si to chtě nechtě přiznat. Byl do Angely zamilovaný a toužil po ní. Když si spočítal, že do konce prázdnin ještě schází několik dní, nedokázal si vůbec představit, jak to vydrží. Jediné, co mu trochu pomáhalo, byla přítomnost Rona, který ho nenechal ani chvíli melancholicky sedět a stále vymýšlel další blázniviny. Silně ho podezříval, že to dělá také pro to, aby nemusel myslet na Hermionu, která byla doma u rodičů. I když mezi jejich domovy stále čile poletovaly sovy s dopisy.

Paní Weasleyová je vykrmovala seč mohla, Ginny s nimi hrála jakoukoli hru a spolu neustále vyzvídali na Fredovi a Georgeovi, jak jim jdou obchody a co nového vymýšlejí. Doma se dvojčata objevila zřídkakdy, ale když už přišli, Weasleyovi ani Harry jim nenechali ani chvíli oddechu. Vánoční atmosféru jen trochu kazila nepřítomnost Percyho, který se svými rodiči stále ještě nemluvil.

V noci se konečně ztratily v dáli sněhová mračna a po dlouhé době se naplno rozzářilo zimní slunce. Všechno v okolí se stříbřitě třpytilo, až z toho bolely oči. Mladší generace toho hned využila a plnou vervou se vrhla do zimních radovánek. Na zahradě postavili před okno do kuchyně dva velké sněhuláky, kteří pak s trochou pomoci do Freda a George vypadali jako objímající se pan a paní Weasleyovi.

Moly Weasleyová potěšeně zčervenala, když jejich dílko spatřila a zahnala je do domu na horkou čokoládu.

Dny v Doupěti tedy plynuly klidně a příjemně. Rychle se přiblížil poslední den v roce a Harry začínal konečně pookřávat. Za dva dny se totiž měli vrátit do školy.

*

Angela seděla u toaletního stolku ozářená zapadajícím sluncem, objímala si pažemi jedno pokrčené koleno a zamyšleně pozorovala svůj odraz v zrcadle. Bylo snad to poprvé, co se těšila po prázdninách do školy. Honosné bílé vily už měla plné zuby.

Atmosféra v domě byla dost nepříjemná. Madame Narcisa nemluvila s panem Malfoyem, Lucius se pořád snažil k Angele trochu přiblížit a lépe ji poznat, z čehož se jí zvedal žaludek, Draco zase nereagoval na otcovy pokusy navázat s ním rozhovor a komunikoval pouze se svou matkou a Angelou.

Celkem třikrát se taky objevila Mary Rosierová. Angela se musela pokaždé hodně ovládat, aby se s ní nezačala hádat. Ještěže se pokaždé na většinu té doby Mary zavřela s Luciusem a Narcisou v obývacím pokoji. Ale na budování lepších vztahů to nevypadalo .Na šaty, které Angela dostala, Mary zareagovala doslova uraženě a skoro se pohádala s Narcisou, Angela vlastně doteď ani pořádně nechápala proč. Ale zůstaly jí a trvala i povinnost její přítomnosti na večírku. Její matka jí potvrdila, že tam také bude.

Při myšlence na večírek, se v ní jajednou zvedl jakýsi vzdor. Jen při pomyšlení na to, že se bude muset mile usmívat na kouzelnické pracháče, povětšinou samozřejmě Smrtijedy, se jí zvedal žaludek. Šaty, které už měla vytáhnuté, zase hodila zpátky do skříně a rozvalila se v pohodlné posteli. Nic ji nedonutí, aby tam šla. Nic.

*

O hodinu později, přesněji řečeno o půl šesté, se dveře jejího pokoje bez zaklepání rozlétly dokořán a zase se samy zavřely. Angela ani nezvedla hlavu. Do pokoje vešla Mary stále ještě s rozjařeným úsměvem, ve vínově rudých šatech s velkým výstřihem a na vysokých podpatcích. Na krku se jí třpytil široký náhrdelník a na ruce měla náramek ve stejném stylu, jen v menším vydání.