On je rváč číslo jedna v okolí, já se konfliktům vyhýbám. On neví, co to škola je, já mířím za perfektní docházkou. Jsme úplný protiklady a stejně jsem se potkali...
"Opravdu pospíchám." snažila jsem se být ještě přátelská. "A já tě opravdu chci." zasmál se. "Ale no tak." dal mi ruku kolem krku. "Nesahej na mě!" překřížila jsem si ruce na prsou a sesypala se k zemi. "Nech mě! Nesahej na mě!!" "Hej, uklidni se." máchal kolem sebe rukama.
"Blbe." slyšela jsem za sebou známý hlas a už jenom viděla, jak ten chlap padá k zemi. "Ty jsi prostě magnet na problémy." strčil si ruce do kapes. Já jsem zhluboka pořád dýchala a pomalu se uklidňovala.
"Říkala jsem, aby jsi se přede mnou už neukazoval." naštvala jsem se. "Nemysli si, že tě budu poslouchat." "Čekala jsem to." "Tak jsi to čekala špatně. I když mě naštvalo, jak jsi mě nazvala zrůdou." "Máš potěšení z boje, jsi zrůda." "Ne, to nebude tím, že?" "Co? "Bude to kvůli něčemu jinému. Minulost, možná?" Jak to ví?
"Jak.." "Poznal jsem to. Je jasný, že už jsi něco zažila, normální člověk by se nesesypal k zemi a málem neomdlel." "Idiote." zasykla jsem. "Tak vstávej." podal mi ruku. Ignorovala jsem ji a vstala jsem sama.
"Neřekneš mi to?" "V žádným případě." "Aha, takže chceš, abych ho vzbudil a nechal ho dělat si s tebou co chceš?" On mě vydírá.. Si dělá prdel.. "Vydíráš mě?" "Obchoduju." Tsche. "Vyhrál si." sedli jsme si každý na konec jedné lavičky v parku a řekla jsem mu svůj příběh.
"Vyrůstala jsem s mámou i tátou. Měla jsem je ráda a užívali jsme si. Jednou večer přišel táta úplně opilý. Myslím, že dostal padáka z práce. Máma mě schovala do skříně a řekla, ať nevycházím. Tak jsem udělala. A viděla jsem všechno.. Táta zbil mámu až do krve a poté ji znásilnil, když byla v bezvědomí. Na vlastní oči jsem to viděla. Ale.. Udělala jsem chybu. Vydala jsem nějaký zvuk a táta si toho všiml. Otevřel skříň a násilím mě vyndal ven. A.. Udělal se mnou to samý... Zmlátil mě a znásilnil. Ale až na to, že jsem nebyla v bezvědomí. Poté přijeli policajti, kvůli tomu, že si sousedé ztěžovali na hluk. Tátu zavřeli a my s mámou jsme se odstěhovali sem. A to je konec. Tak nějak vypadala moje minulost v jedenácti letech." uchechtal jsem se, když jsem si schovávala moji utrápenou tvář rukama.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Varovala jsem vás, že dnešní díl bude vydaný později, ale zase docela jeden z nejdůležitějších a nejzajímavějších na této knížce. Alex nám konečně poví, co se jí stalo v minulosti, a proč se sesype k zemi jenom z dotknutí, tak snad se vám díl líbil :3 Zatím Bye, Bye
