On je rváč číslo jedna v okolí, já se konfliktům vyhýbám. On neví, co to škola je, já mířím za perfektní docházkou. Jsme úplný protiklady a stejně jsem se potkali...
"A kdo je tohle?" prohlídl si mě. "Ona má roušku?" zaskočil se. "Nemůže snad?" "Ne, samozřejmě, že ne, je to tvé rozhodnutí." stiskl pěsti. O čem to mluví?
"A jaký je tvůj vztah k ní?" "Moje holka." "Jeho kamarádka." opravila jsem ho. "Tsche." "Nepokoušej." "Aha, takže kamarádka s výhodami?" "Přesně tak!" mrkl Kai. Nevím sice, co to znamená, takže budu předstírat, že prostě kamarádka.
"A jak se jmenuješ?" "Měl by jsi se nejdříve představit, než se zeptáš na moje jméno." odsekla jsem. "Wow, drsná. Jmenuji se Luke, teď už se mi představíš?" usmál se na mě. Snažila jsem se ho říct, ale Kai mi zakryl pusu.
"To je tajemství." dal si ukazováček před pusu. Já kývla, aby mě znovu pustil. Proč nemůžu říkat svoje jméno? Luke ale vypadal nějak divně. Vyjeveně...
Spolu s Kaiem mě doprovodili ke vchodu a zase tak špatný to nebylo. Sice posprejovaný to tam bylo, ale byl tam černý koberec a šedý gauče. Občas nějaký ten stůl a jeden pult, za kterým stál nějaký pán, asi barman. Je to tu nějaký stylový. Docela mě to zaskočilo.
"Co se na to tak vyjeveně koukáš?" uchechtl se Kai. "Jen tak." odsekla jsem. "Líbí se ti tu, žeeee??" nahnul se ke mě. "Trošku." zasykla jsem a on se jenom uchechtl a opět se narovnal.
Jednoho jsem si ale všimla,když jsem vešli. Všichni nastražili uši a pozorně koukali na Kaie, co udělá. "Pojďte ke mě, všichni!!" vykřikl tak silně, že to snad slyšeli, až k nám.Všichni se seběhli ke Kaiovu a to i z dalších pater. A to jich tady bylo asi tak šest, možná sedm.
Ale všechny pohledy se najednou seběhli ke mě. "Ona má roušku?" "Proč ji má?" "Co se asi stalo, že ji má?" Je snad opravdu tak divné, že mám roušku? Ale když se tak porozhlídnu, jsem tu asi jediná s Kaiem, který ji mají.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
