On je rváč číslo jedna v okolí, já se konfliktům vyhýbám. On neví, co to škola je, já mířím za perfektní docházkou. Jsme úplný protiklady a stejně jsem se potkali...
"Nebuď tak drzá!" naštvali se a ti delikventi a obklíčili mě. Připadám si jako myš v pasti.... "Opravdu se omlouvám, ale musím se starat o školu." snažila jsem se to zachránit. "Chtěl jsem být na tebe milí, ale asi to na tebe nezapůsobilo." naštval se a delikventi okolo mě se o krok přiblížili.
"Hej." uslyšela jsem známý hlas. "Pane, tahle holka je na nás drzá, nechte m-" ani to nedokončil a už ležel na zemi. "Debile, klidni se." řekl přísně. Měl černou roušku přes obličej a šli mu vidět jenom oči.
"A vy se kliďte." pobídl hlavou ty delikventy a oni se opět rozmístili se staženým ocasem. Ale ten hlas... To byl určitě Kaiův hlas.
"Děkuju, ale už musím domů." obešla jsem ho. "Počkej." chytil mě za rameno. "Nesahej!" odstrčila jsem mu tu ruku. "Promiň, promiň, nemohla bys dneska někam?" "Zveš mě na rande?" "Kdo ví." "Kde?" "V praku ve čtyři?" Mám, nebo ne?
Ale jednou to snad nevadí, ne? Je to přece jen určitě Kai. "Okey." přikývla jsem a odešla domů. Uklidila jsem nákup a práskla sebou o postel. Rande... Rande. Ne!! Tohle není rande... Je to jenom přátelský setkání. Jop, na to se můžu vymluvit. Počkej, proč bych se měla vymlouvat?!!
A co si vezmu na sebe.., Není tohle ošuntělý? Blbe!! Půjdu takhle. Ale přece jen se převleču do něčeho hezčího.. Jo, jen abych se cítila dobře. Jen kvůli tomu...
Achjo. Proč si kolem toho dělám takový starosti? Půjdu prostě takhle a hotovo. Tak jsem tedy vyrazila a sedla si na lavičku, kde jsme se měli sejít... Už dávno byli čtyři hodiny, kde se tak toulá?
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
