Him & I

#16

„Běž do skříňky a vytáhni z mojí tašky léky."
„Léky?
Tázal se Finn nechápavě. Zvedl se a vytáhl krabičku z tvojí kabelky kterou ti následně podal. Otevřela si ji a vzala si jeden prášek.
„Co je to za prášky?"
„Jsou to antidepresiva."
„Cože??"
„Zemřel mi před lety otec.Dostala jsem se do depresí no a bum nasadili mi antidepresiva. Užívala jsem se často ,ale v posledních dvouch letech už je nemám předepsané pravidelně ,ale mohu si je brát podle potřeby."
„P-proč si mi to neřekla?"
„Já,já nevím. Asi jsem si myslela že si budeš říkat že jsem blázen nebo tak něco-"
„Poslouchej. Nikdy by mě ani ve snu nenapadlo pomyslet natož někdy říct to že jsi blázen. Je to úplně normální brát ty prášky. Dobře? Jen mi slib že už mi všechny tyhle věci buduš říkat.Slibuješ?"
„Slibuji."
Odvětila jsi a věnovala Finnovi malý ,ale zato velmi upřímný úsměv.
Dveře se rozletěli a dovnitř vešla zrzavá dáma vyššího vzrůstu. Příjemně se usmála a požádala Finna o odchod. Finn odešel a dáma se usadila na jeho místo.
„Takže Y/N já jsem Stacy Hecková. Jsem od teď tvoje psycholožka. Pan doktor ti řekl jak to bude že?"
Jen jsi přitakala a poslouchala dál.
„Promluvíme si spolu a pak usoudíme jak to bude dál."
Ptala se tě na spousty otázek a ty jsi na všechny poctivě odpověděla. Když jdi slečna Stacy vše zapsala nešťastně se na tebe zadívala.
„Opravdu nevím co s vámi. Myslím že jste opravdu rozumná a že to udělal jen alkohol ,ale správně by jste měla jít na měsíc možná i déle do nápravného zařízení."

„Poslouchejte mě prosím. Myslím že z toho co jsem řekla sama usoudíte že bych to nikdy v životě střízlivá neudělala. A ještě ke všemu mám za týden osmnácté narozeniny. Nechci je strávit tady v blázinci. Chci je strávit doma s mými přáteli."

Stacy se na tebe zadívala a založila ruce do klína.

„No dobrá. Nepošlu vás tam ,ale budete jednou týdně docházet sem na hodinu ke mě."

Přikývla jsi a usmála jsi se na ni.

„Děkuji."

Stacy kývla hlavou na pozdrav a odešla z pokoje. Oddechla jsi si protože se ti do toho nápravního zařízení ani trochu nechtělo. Už jednou jsi měla na mále po otcově smrti. Sestra ti do pokoje přišla oznámit že můžeš odejít. Převlékla jsi se a zabalila si všechny své věci. Doktor ti naposledy převázal ještě pořád mírně krvácející rány a pak ti dal vizitku se Stacyným telefonním číslem které jsi si pak dala dok kapsy. Vyšla jsi z pokoje a čekal tam na tebe Finn. Šli jste společně k tobě do domu protože byl čas oběda a v nemocnici obědy ještě nepodávali.

Tohle je docela chabá kapitola ,ale nebojte příště už to bude lepší a opět se něco bude dít. Mám vás ráda zatím pa♥ ( a taky se omlouvám za to jak to vypadá ,ale jak už jsem říkala na počítači to opravdu s wattpadem neumím tkže se znovu omlouvám)