#20

612 47 1
                                    

Zavládlo mrtvé ticho které po chvíli prolomily tvé slzy. Nechtěla jsi plakat ,ale nevydržela jsi to. Nešlo to. I když sis nic z toho neuvědomovala Finna si opravdu milovala a jen ta myšlenka že by jsi ho měla ztratit v tobě vyvolávala několik neklidných pocitů. Hned jak jsi začala plakat Finn tě svíral ve svém pevném,láskyplném obětí.

„Pokusím se aby všechno bylo jako předtím. Ale nikdy v životě si neodpustím to co jsem udělal. To nejde. Lituju toho moc a nikdy,nikdy na to nezapomenu!Ale budu dělat všechno proto aby jsi byla šťastná to ti slibuju."

„Děkuju,děkuju..."

„Půjdeme ke mě teď ti pro změnu uvařím něco já."

I když ti stále tekly slzy usmála jsi se.

Když jsi Finnovi poděkovala jsi za večeři byla si připravena odejít. Finn tě nenechal řekl že chce aby jsi dnes přespala u něho doma. Nešlo to odmítnout a tak jsi souhlasila. Finn udělal popcorn a sledovali jste spolu seriály v televizi. Když byly 2 hodiny ráno pomalu jsi usínala ,ale vůbec jsi nechtěla spát protože si hrozně moc chtěla dokoukat romantický film do kterého jsi Finna přemluvila. Ale nedokoukala jsi ho. Usnula jsi někde u konce. Finn tě pobaveně sledoval a v duchu si říkal jak budeš ráno naštvaná že jsi ten film nedokoukala. Finna pohled na tebe donutil sáhnout si hluboko do svědomí. Finn se z ničeho nic zvedl vypnul televizi a šel do jeho pokoje kde zavřel dveře z kterých vycházely zvuky kytary. Finn tam čtyři hodiny do šesti hodin ráno. Když vyšel vypadal velmi strhaně. Finn přemýšlel zda tě má chytit za ruku nebo ne. Neudělal to. Lehl si na opačnou stranu gauče a upadl do hlubokého spánku. Jen malou chvíli potom jsi se vzbudila. Protáhla jsi se a zadívala se na Finna který byl zkroucený v rohu gauče. Vzala jsi deku a přikrila ho. S úšklebkem sis ho vyfotila do mobilu a váhavě mu věnovala  letmý polibek na čelo.Když jsi našla koupelnu zadívala jsi se na sebe do zrcadla a zhrozila se. Na tváři jsem měla rozteklou řasenku a rozcuchané vlasy. I bez odličovače jsi to ze svého obličeje překvapivě smyla. Vlasy sis učesala do vysokého culíku a zadívala se na sebe do zrcadla.  Nejdříve jsi se dívala na svou ruku a pak na sebe.

„Ach jo,jsem ošklivá."

Vzdychla jsi si poměrně tiše jen tak pro sebe.

Nic moc kapitolka ,ale to nevadí. Nebojte příště to rozjedu zase trošku. Mám pro vás takovou jednu otázečku. Přemýšlela jsem co bude dál s touhle knihou(pokud se tomu tak říkat dá) tak bych se chtěla zeptat jestli to mám někdy v nejbližší době utnout a nebo máte zájem aby to pokračovalo a bylo to delší? Za každý názor budu ráda! Děkuju,zatím paaaa♥

Him & IKde žijí příběhy. Začni objevovat