#27

564 40 1
                                    

Druhý den ráno jsi se probudila s Finnem v jeho posteli. Když se ti podařilo odlepit slepená víčka řasenkou musela jsi si přebrat všechno co se událo. Pořádně ti třeštila hlava z alkoholu. Na chvíli jsi se posadila chytla jsi se za hlavu a v mžiku jsi ležela zase zpět. Hlavu jsi položila na Finnovu odhalenou hruď kde byly již znatelně vidět břišní svaly. Prohlížela jsi si Finna od hlavy až k patě. Měl rozcuchané vlasy ještě více než obvykle a jediné co měl na sobě bylo spodní prádlo.Byla by jsi schopna dívat se takhle na něj pořád. Po několika minutách jsi opět usnula. A Finn se hnedle na to probral a díval se na tebe přesně tak jako ty před chvílí na něho. Jeho pohled padl na tvou ruku kde byly jizvy. Vždycky když se na ni díval měl výčitky svědomí. Protože nikdy nechtěl sby se někomu tak krásnému jako jsi ty stalo něco tak hrozného.Zvedl se s velkou opatrností aby tě nevzbudil a vyplížil pryč udělal snídani. Z kuchyně jsi cítila příjemnou vůni která tě šimrala v nose. Je pravda že i přez bolesti hlavy a hodně alkoholu jsi nezapomněla zkontrolovat svůj mobil. Ke tvému zklamání tam  žádná upozornění nebyla. I když jsi veděla že se o tebe matka v poslední době co je pryč vůbec nezajímá tak alepsoň kouske tebe doufal že ti popřeje k osmnáctým narozeninám. Ale ne. Sedla sis na postel a po tváři se kutálely slzy. Když jsi slyšela kroky rychle jsi si setřela slzy a nasadila úsměv který se tvářil jako falešný ,ale pro Finna jsi vždy měla schovaný zcela uprímný úsměv. Je pravda že Finn tě znal a to že jsi brečela jsi před ním neschovala.
„Co se stalo zlato?"
„Nic,nic jsem v pořádku."
„Nelži mi!"
Podívala jsi se na Finna který se na tebe podíval starostlivě.
„Fajn. Máma odjela na pracovní cestu. Vždy když odjela psala mi každý den. Teď jsem ráda když mi napíše jednou do týdne a teď mi ani nepopřála k osmnáctým narozeninám."
Zamlkla jsi a zadívala se do země. Finn se na tebe nešťastně podíval a přitáhl si tě do pevného obětí.
„No tak to mi je opravdu líto."
„Nemusí."
„Hele vím že je to od tématu ,ale po tom co jsme si řekli včera je to teda ty a já..?"
„Odteď je to my."
Finn se usmál sladkým úsměvem a ještě pevněji tě stiskl.
„Přemýšlel jsem o tom hodně a myslím že je na čase aby jsi poznala moji matku."
„Ničemu se nebráním. Určitě je o moc lepší jak ta moje."
Ahoj všichni. Doufám že se vám dnešní díl líbil. Hlavně nikdy nezapomeňte každá z nás máme něco do sebe a každá jsme krásná! Mám vás mocinky ráda papa!❤️

Him & IKde žijí příběhy. Začni objevovat