Hned den na to jsi byla již připravena jít do školy. Když jsi stála před školou a spatřila tě Sadie radostně zapištěla a vydala se směrem k tobě
„No nekecej. Jsi tu nějak rychle."
„Nic to není jen to bolí ,ale jinak jsem v pořádku."
„Ano navenek,ale co zevnitř?"
Řekla zcela vážně. Nic jsi neodpověděla.
„Myslím že budeš mít radost až vejdeš dovnitř."
„Z čeho?"
„Sama se podívej."
Šli jste se Sadie ke skřínkám. Tvoje skřínka vyzařovala. Byla plná přáníček,podpisů,spousta všelijakých barevných papírků s nápisem „Brzy se uzdrav!" a fotky z té osudné party. I když sis toho pamatovala opravdu málo tak na to že jsi tam poznala mnoho úžasných lidí jsi nezapomněla. Jedna fotka byla od Caty Rodgersové s kterou jsi se právě tam potkala.Byla neskutečně milá a vtipná. Když jsi fotku viděla donutila tě se široce usmát.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Další byla od Sadie. Objala jsi ji a poděkovala.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ale ta poslední ti vehnala mnoho slz do očí.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Sadie se tě snažila utěšit. Pochopila co se děje. Otřela jsi si svou tvář rukou a zavřela skřínku. Fotce jsi věnovala malý nepatrný úšklebek. Šla jsi se Sadie na hodinu. Všechno tak šíleně rychle uteklo že co nevidět byl oběd. Když jsi šla s tácem s obědem hledala jsi Sadie. Až když jsi prošla celou jídelnu došlo ti že bude sedět na venkovní terase. Vyšla jsi ven na terasu a když jsi viděla Sadie odložila jsi si k ní tác. Tvoji pozornost upoutal chumel lidí který doprovázel hrozný řev.
„Co se tem děje?"
„Nevím. Pojď jdeme se tam podívat."
Sadie odložila kolu kterou zrovna usrkávala a vydala se k chumlu a ty hned za ní. Chvíli trvalo než jste se dostali doprostřed ,ale dostali jste se tam a to je důležité. Dva chlapci se uprostřed prali jednomu teklo z nosu hrozně moc krve a ten druhý měl hodně roztrhlé obočí. Ze začátku jsi nepoznala jejich tváře ,ale pak jsi pochopila že to je Jack a Finn.
„Bože! Vždyť je to Finn a Jack!"
Začala jsi se rvát davem až jsi skončila nejblíž u nich.
„DOST!TAK PŘESTAŇTE!!"
Rozezněl se tvůj hlas a všude zavládlo hrobové ticho. Oba chlapci se otočili a velmi smutně a zároveň zvláštně se na tebe podívali. Ruce jsi sepla v pěstičky až se nehty zaryly do kůže až vytekly kapičky krve. Opět ti tekly slzy. Všichni lidi okolo se dívali na tebe a nikdo neřekl jedno jediné slovo. Potichu jsi promluvila ,ale v tom tichu to slyšeli naprosto všichni.
„Styďte se. Oba dva."
S těmito slovy jsi se otočila a odešla pryč.
Sama koukám na to jak to začíná být dramatické :D. Ale musím říct že mě tohle všechno hrozně baví psát tak doufám že se vám to líbí. Vím že se omlouvám často ,ale radši na to opět upozorním. Jak jsem již psala na počítači nejsem zvyklá psát takže se tu mohou vyskytovat chyby a tak se za ně předem omlouvám. Děkuju. Uvidíme se příště zatím pa♥
