Sbohem muka

52 6 7
                                    

Minulost je břemeno, stín, který se za námi táhne a nedává nám možnost se ho jakkoli zbavit. Moje minulost je až příliš bolestivá. Nejdřív jsem přišla o rodiče. Pak o bratra a dva přátele. Od těch ostatních jsem se separovala sama, dobrovolně jsem opustila svůj domov v České republice, místo, k němuž se vázalo tolik bolesti, a vydala se k poslednímu zbytku své rodiny na druhý konec světa, do Los Angeles. Abych mohla začít znovu.

Moje jméno je Andy Biersack. Andrea Biersack. Když jsem se jako malá s rodinou několikrát vrátila do Ameriky, zúčastnila jsem se nejen konkurzů do několika filmů, ale dokonce jsem si v nich i několikrát zahrála. Pro ty příležitosti mi máma vymyslela pseudonym. Pseudonym, který jsem se zařekla už nikdy nepoužít. Ovšem jen do té doby, kdy jsem se, a to vlastně jen pouhým omylem, ocitla na dalším konkurzu na americké půdě. Konkurzu do hlavní role filmu své oblíbené kapely.
Možná že autor mého života konečně pochopil, že všechnu tu bolest a to špatné, co jsem zažila, je opravdu třeba něčím vykompenzovat. Otázkou nicméně zůstává, zda to všechno nebude jen ještě horší.

Ne, ještě není konec. Tedy, teoreticky. To, že trilogie Coffin bude Trilogie mám v plánu už od samého začátku. Tedy, původně se mělo jednat o pentalogii...
Goodbye Agony, tedy Sbohem muka, bude už tentokrát ryzí fan fikcí. Dějově však bude navazovat na NO a Pomsta. Nicméně se pokusím ji udělat tak, aby byla ke čtení i bez znalosti dvou předchozích dílů. Stejně tak kdo nestojí o čtení fan fikce, můžu ho ujistit, že v takovém případě, pokud nemá zájem o ff, není tuto povídku v rámci celého příběhu nutné číst a znát.
Ovšem, kdy vyjde, zůstává otázkou...

Heaven's gone, the battle's won
I had to say goodbye
Lived and learned from every fable
Written by your mind
And I wonder how to move on
From all I had inside
Place my cards upon the table
In blood I draw the line
I've given all my pride

Living a life of misery
Always there, just underneath
Haunting me, quietly alone
(It's killing me, killing me)
Dead and gone, what's done is done
You were all I have become
I'm letting go of what I once believed
So goodbye agony

I watch the stars and setting suns
As the years are passing by
I never knew that hope was fatal
Until I looked it in the eye
And now I'm not sure I am able
To reach the other side
I'm casting out the light

Living a life of misery
Always there, just underneath
Haunting me, quietly alone
(It's killing me, killing me)
Dead and gone, what's done is done
You are all I have become
I'm letting go of what I once believed
So goodbye agony
Goodbye agony

Not alone in forgiving
The faithful and the blind
Innocence is forsaken
I leave them all behind
And then I see that even angels never die

Living a life of misery
Always there, just underneath
Haunting me, quietly alone
(It's killing me, killing me)
Dead and gone, what's done is done
You are all I have become
I'm letting go of what I once believed
So goodbye agony
Goodbye agony
Goodbye agony

Pomsta †NO2Kde žijí příběhy. Začni objevovat