sᴀᴠɪᴏʀ |s.m.| cz ✓

6🔺

Elizabeth's POV

Musím podotknout, že objímá úžasně. Co úžasně. Dokonale.

V jeho objetí se cítím v bezpečí. Jako kdybych kolem sebe měla něco, co by mě chránilo před zlým světem.

Vždycky když mě obejme cítím jak se mi rozletí miliony motýlků v břiše.

Je to normální?

A taky by mě zajímalo, proč se o mě tak zajímá.

Je úplně jinej než ostatní. Neodsuzuje člověka na první pohled nebo podle vzhledu. Posuzuje až podle povahy.

,,Kdo ti to udělal?" Zeptal se Shawn a díval se mi do očí

Mlčela jsem a pohled sklopila do svého  klína.

,,Ell," povzdechl si

Ale já pořád neodpovídala a měla sklopenej pohled.

,,Nemůžu ti to říct," dostala jsem ze sebe

,,Udělal ti to otec?" Vzal mě za ruku a jemně mě hladil.

Zvedla jsem k němu pohled a jemně se zamračila. Jak to ví?

,,Jak-" nechápavě jsem se na něj podivala

,,To teď není podstatný, udělal?"

Jen jsem opatrně přikývla.

,,Panebože. Udělal ti ještě něco?" Zeptal se vyděšeně

Zakývala jsem na náznak nesouhlasu, i když to nebyla úplně pravda.

,,Vážně?" Vzal mě za bradu

,,Vážně," Zašeptala jsem

,,Moc ti nevěřím, ale tak dobře," povzdechl si

,,Nejseš unavená?" Zeptal se a koukal mi do očí

,,Ne," zalhala jsem

,,Ale já vidím, že jsi unavená," odporoval

,,Ale já musím domů," začala jsem se pomalu zvedat

,,Ale já tě nepustím, ještě by si usnula ve stoje na chodníku," jemné se zasmál a já s ním

,,Úsměv ti sluší víc," usmál se

,,Vyspi se a potom půjdeš domů jo?" Zeptal se s úsměvem

,,No tak dobře," usmála jsem se

Lehla jsem si a on si lehl ke mně. Zavřela jsem oči a on mě objal. Trochu jsem ztuhla, protože jsem tohle nikdy nezažila a navíc když se ještě stalo to s tím otcem, tak se bojím jeho doteků.

Ale v tu chvíli jsem usnula, jako dudek.

Shawn's POV

Když jsem ji objal tak ztuhla.

Něco mi tady nesedí. Ta holka mi určitě neříká pravdu. Musím znát pravdu a já ji zjistím.

Pomalu a opatrně, abych ji nevzbudil, jsem vstal z postele a šel dolů, do obýváku, kde seděli na gauči rodiče.

Podívali se na mě tázacím pohledem jako ,,kdo to byl?".

,,Vysvětlím Vám to'' řekl jsem a sedl si do křesla

,,Je to holka, co jsem poznal ve škole. Chodí se mnou do třídy a nemá moc kamarádů. Má jen jednu kamarádku. A já jsem zjistil, že ji umřela mamka, před třemi lety a otec se opíjí a celej den není doma. Přijde večer a někdy ji zmlátí. A jak jsem se šel projít, tak jsem ji našel u rybníčku v parku úplně zmlácenou, jak tam brečela. Otec ji zase zbil," dořekl jsem a dal si hlavu do dlaní

,,To je hrozný," řekla mamka a taťka jen přikyvoval

,,Kde je teď?" Zeptala se mamka

,,Spí," řekl jsem a vydechl

Zvedl jsem se a šel do pokoje. Pořád spala. Byla tak roztomilá.

Nevím proč, ale už mi přirostla k srdci. To se nikdy nestalo.

Mám o ní strach. Nechápu to.