sᴀᴠɪᴏʀ |s.m.| cz ✓

77 ❤️

V tu chvíli jsem odešel do svého pokoje.

SHAWN

Za Ell chodím každý den už asi týden. Pořád se neprobrala. Kluci za ní - kromě Matthewa, který je konečně ve vězení - chodí taky skoro každý den.

Jsem tak moc ve stresu, protože na mě tlačí ten manažer, jestli tu nabídku příjmu, protože jinak tu nabídku dá někomu jinému. Já bych to vzal, jenže to bych musel jet až do Španělska, které je od New Yorku docela daleko.
A nemůžu tu Ell nechat. Co kdyby se probrala? Nebo co kdyby- ne! To se nestane!

Zrovna teď jdu opět do nemocnice, kde opět čekali novináři a fanoušci. Všichni zase křičeli různé otázky a křičeli na mě, ať se s nimi vyfotím.
Jednoduše jsem se kolem nich procpal a zavřel jim dveře před nosem.
Za tu dobu, co je Ell v kómatu jsem napsal pár písniček a teď k tomu vymýšlím rytmus a noty.
To je zatím to jediný, co mě dokáže odreagovat.

Vešel jsem o pokoje a tam byl doktor.

,,Dobrej" řekl jsem tiše

,,Dobrý den, pane Mendesi" pozdravil mě

,,Mohu si s vámi popovídat o samotě?" zeptal se a já znervózněl

Co asi chce?

,,Jistě" vydám se s ním na chodbu a on hned začne mluvit.

,,Pane Mendesi.. Je mi to líto, ale vaše přítelkyně je na tom opravdu špatně. Kdyby ji dovezli jen o pět minut později, už by byla mrtvá. Nemá skoro žádnou šanci na přežití. Už tak jsme ji vůbec nedávali šanci. Její operace trvala 6 hodin. Musela hodně dlouho ležet na zemi v bezvědomí, asi si ji nikdo nevšiml nebo nevím. Každopádně pokud se do roka neprobere, budeme ji muset odpojit. Je mi to líto." řekl smutně a odešel.

Ona to zvládne.. Ona je silná holka.. Moje silná holka. Ona se probere.

Vešel jsem zpátky do pokoje a sedl si vedle její postele. Vzal jsem její - pořád chladnou - ruku a propletl si s ní prsty.
Jen jsem tam tak seděl a díval se na naše spojené ruce.

Co když to nezvládne? Co budu dělat? Ona je celý můj život.. Už vím, že jsem si dřív ničeho moc nevážil. Vše jsem bral jako samozřejmost. Ale ono se to může všechno jednoduše posrat. Z minuty na minutu, ze dne na den, z hodiny na hodinu.. Nic není samozřejmost a teď už to vím. Nebýt ní, nejsem tak známý a slavný. To ona mě proslavila. To ona dala můj cover na YouTube. To ona mě zbavila toho strachu. Za všechno může ona a teď.. Teď leží v kómatu a nikdo neví jestli se probere.
Proč se všem dobrým lidem musí stát jen to nejhorší a těm, co zabíjí lidi, dělá jenom to špatný.. Tak těm se nic takovýho neděje? Proč jim vždy vše projde? Proč je ten život tak nespravedlivý?

Život není pohádka. Realita je krutá.. A realita bolí.

Když jsem vycházel z nemocnice zase jsem viděl tu sestřičku. Která se mě mimochodem snaží pořád dostat na svou stranu. A snaží se mě sbalit. Ale moje srdce prostě bude navždy patřit Ell. Ale to ona nedokáže pochopit.
Pořád se na mě dívá, usmívá se na mě a vystrkuje ty své prsa.

Stejně mě chce jenom pro peníze..

Vyšel jsem z nemocnice a zase tam byli novináři, ale bylo jich tam míň.

Asi je to přestalo bavit.. Hah.

Hned jsem si nasadil brýle, ale určitě museli jít vidět mé červené a zarudlé oči.

,,Co se stalo vaší přítelkyni?",,Co jí je?",,Jak vážně je její zranění?"
,,Je to vážné?"

Ozývalo se ze všech stran a já se nestačil divit. Jak se to sakra dozvěděli?!

,,Odkud to víte?!" vyjel jsem na ně.

,,Řekla nám to nějaká sestřička." usmál se na mě - až moc sladce- nějaký novinář a zase všichni začali sázet otázky, zatímco já šel zpátky do nemocnice a zastavil se hned u té sestřičky, která se na mě ušklíbla a hned šla ke mně.

❤️😋❤️
Ahojkyy ❤️ další kapitola je tu! 😂🧡 
Teď mě to začalo nějak bavit a píšu každý den! 😂🤘

Tak co, názoryy? 💛