sᴀᴠɪᴏʀ |s.m.| cz ✓

5🔺

Shawn's POV

Stáhl jsem si ji do objetí a ona sebou cukla a chtěla se odtáhnout, ale já si ji přitáhl zpátky k sobě.

Trochu utišila své vzlyky. Trochu jsem se od ní odtáhl, abych ji viděl do obličeje, ale v tom mi zabraňovala jeji kapuce, co měla na hlavě.

,,Proč máš tu kapucí?" Zeptal jsem se

,,N-nechci abys mě v-viděl," vysoukala ze sebe

,,Proč?" Zeptal jsem se

Na to už neodpověděla a dívala se před sebe.

Pomalu jsem ji začal sundávat kapucí a zděsil jsem se.

,,Panebože. Kdo ti to udělal?" Zašeptal jsem, když jsem viděl její domlacený obličej. Měla natrhlý ret, obočí, u oka měla velkou modřínu a tekla ji krev z nosu.

,,O-on.." zase začala brečet.

,,To nic. Pojď," zašeptal jsem a opatrně ji vzal do náruče. Jelikož byla asi unavená, tak ani neodporovala.

Donesl jsem ji až k nám domů. Ona mi skoro usínala v náručí.

Došel jsem k nám domů a nějak záhadně odemčel. Vyšel jsem schody, přes nechápavé rodiče, až do mého pokoje a tam ji položil na postel.

Zašel jsem do koupelny pro lékárničku a šel zpátky do pokoje.

Ell seděla na posteli a dívala se na mě.

Pousmál jsem se na ni a sednul si k ní na kraj postele.

Otevřel jsem lékárničku a na tamponek jsem nastříkal desinfekci.

Začal jsem ji čistit rány na obličeji.

,,Děkuju," špitla, když jsem ji ošetřil

,,Nemáš za co," usmál jsem se a objal ji.

Ona chvíli váhala, ale nakonec mi objetí opětovala. Schovala si hlavu do mého ramene a cítil jsem, jak se usmála.

Odtáhl jsem se a uviděl její pravý úsměv. Bože. Má nádherný úsměv.

,,Rád vidím, že se usmíváš. Úsměv ti sluší víc," usmál jsem se

Ona se usmála a sklopila hlavu. Vzal jsem ji za bradu a zvedl ji hlavu, aby se mi dívala do očí.

Aww. To ne. Ona se červenala.

,,Aww, proč se červenáš?" Lehce jsem se zasmál a zase si ji přitáhl do objetí.

Měl jsem divný pocit.