Harry
Sprejoval jsem se svojí partou u obchoďáku. Bylo to nebezpečné, protože nás mohli kdykoliv chytit, ale to na tom bylo super. Ten adrenalin.
Podíval jsem se na obrázek vedle sebe. Bylo tam modré srdce a přes to jeho podpis, nevím, co to přesně je, ale v naší partě je to jeho přezdívka, - Lot- od toho kluka, co nám už skoro rok utíká a ode mě dopsán zbytek. A - Lot- of Love.
Zajímalo by mě, zda toho kluka někdy uvidím bez šátku. Má úžasný styl sprejování. Opravdu krásné. A ty jeho oči. Tak modré. Vypadaly jako moře. A já se v nich chtěl topit. Bohužel, vždycky, když vidí někoho z nás, tak utíká. Snažil jsem se ho několikrát chytit, ale nejde to. Je malý a rychlý. Vejde se i do malinkých škvír. Třeba jako v tom metru.
Byl jsem tak zabraný do svých myšlenek, že jsem si nevšiml, že má parta utíká před policajty, dokud jsem neslyšel sirény.
Jestli mě chytí, tak mám velký průšvih.
Malém mě chytili, ale naštěstí jsem ještě o trochu zrychlil. Běhal jsem nočními uličkami s chlupatýma za zády. Skvělý noční běh.
Běžel jsem kolem úzké tmavě uličky, když vtom mě někdo chytil za ruku. Byl to on, kluk, který mi nedá již nějakou dobu spát. Lot.
Chtěl jsem se na něco zeptat, ale on mě předběhl.,,Poběž zamnou a nechytí tě." Pustil mou ruku a běžel do spárů té uličky. Rozběhl jsem se za ním.
Tehdy jsem ještě ani netušil, kolikrát za ním poběžím.
Snad se líbí.
Máte to taky tak, že když se
zaposloucháte do nějaké písničky,
rozbrečíte se, ale i přesto tu píseň
posloucháte pořád dokola?
Já totiž u pár písniček
když se zaposlouchám a vnímám
ten text tak prostě
brečím.
Třeba u
Just hold on.
♣️♣️♣️♣️♣️♣️♣️
ČTEŠ
Jeden směr |Larry Stylinson|
Фанфик,,Takže budu mít já jednou tvé příjmení?" Zeptal jsem se, když jsem se odtáhl s obrovským úsměvem, který zdobil mou tvář. ,,Rozhodně." Přikývl a dal mi malou pusu na čelo. ,,Jsem pro." Chytil jsem ho za ruku a přitáhl si ho co nejblíž k sobě. ,,Chyb...
