,,Takže budu mít já jednou tvé příjmení?" Zeptal jsem se, když jsem se odtáhl s obrovským úsměvem, který zdobil mou tvář. ,,Rozhodně." Přikývl a dal mi malou pusu na čelo. ,,Jsem pro." Chytil jsem ho za ruku a přitáhl si ho co nejblíž k sobě. ,,Chyb...
Ráno jsem se vzbudil asi o půl hodiny dřív před budíkem. Rozhodl jsem se, že toho využiju a dám si dlouhou horkou sprchu.
Poté jsem si šel připravit oblečení. Vzal jsem si černé kalhoty, obyčejnou bílou Adidas mikinu s kapucí a upravil jsem si vlasy.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Poté jsem si šel udělat do mé oblíbené termosky, kterou jsem si kdysi koupil, ale bál se jí nosit, mé celkem silné kafe s velkou dávkou cukru.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Vzal jsem si tašku, klíče od bytu, telefon se sluchátky, peněženku a vyšel z bytu. Do školy jsem došel zhruba po deseti minutách. Snažil jsem se koukat celou dobu jen dolů, abych nemusel vnímat ty zvláštní pohledy. Bylo mi jasné, že když se ukážu po takové době, budou na mě koukat jak na někoho, kdo právě vylezl z kufru Newta //nemusím oslovení Mlok, i když je super// Scamandera.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
První zastávkou ve škole byla ředitelna. Naše ředitelka byla paní Norrisová. Milá, trochu ukecaná a hooodně zvědavá postarší dáma. Měl jsem jí celkem rád.
,,Dobrý den, pane Tomlinson. Vaše matka i otec volali do školy, takže vím, že nechodíte za školu. Co mě ale zajímá je to, co jste místo toho dělal." Řekla a upřela na mě své tmavé oči, které ještě více vynikaly díky brýlím dívajíc se na můj růžový hrnek s kávou v ruce.
,,Já..." Malém jsem se rozbrečel. Naštěstí jsem párkát zamrkal, slzy zahnal a podal jí úmrtí list mé maminky. Vzala ho a párkrát se podívala na něj a pak na mě. ,,Louis, chápu že to máš teď těžké. Upřímnou soustrast a pokud budeš chtít, nemusíš dnes soutěžit v té školní soutěži." Řekla a slabě se usmála. Zakýval jsem hlavou, že ne.
,,To rozhodně ne. Ale chtěl bych se Vás zeptat..." Řekl jsem a začal jí vysvětlovat, nad čím jsem již dlouho přemýšlel. Můj nápad se jí líbil. Zazvonilo na hodinu a já tak musel na matematiku.
Sedl jsem si do zadní lavice a snažil se pochopit, proč zrovna tohle berem. Kombinatorika. Povzdechl jsem si. K čemu mi to bude? Nikdy v životě si nebudu počítat, kolik možností můžu složit z pěti vagónu. Jestli ten žlutý může být na tolika místech a další chujoviny. Opřel jsem si bezradně hlavu o dlaň. K čemu mi to bude?
Další hodiny byly hodně podobné. Učitelé si mě nevšímali, za co jsem byl neskutečně rád a my spolužáci mě taktéž ignorovali, kromě těch zvláštních pohledů., ostatně jako u ostatních žáků zdejší školy. Jen jediný člověk mi tu chyběl. Harry.
Každou přestávku jsem se ho snažil najít, ale marně. Na oběd jsem si zašel do kavárny.. No oběd. Jestli se cappuccino dá počítat jako jídlo, což asi ne. Celou dobu jsem myslel na tu soutěž.
Poslední hodinu jsme měli literaturu, kterou nás učil pan Black. Byl to celkem mladý učitel s kudrnatými vlasy. Byl hezký, ale Harrymu nesahá ani po paty.
,,Takže třído, dneska si každý z Vás vylosuje jeden citát z této hromádky a zkusí ostatním vysvětlit, co tím autor chtěl říct." Řekl a já si povzdechl. Prosím ať je to jen nějaký citát o moudrosti. Prosím...
Učitel došel ke mě a já si vytáhl papírek a já si tak vytáhl snad ten nejvíce profláklejší citát na světě.
,,Až ti bude v životě nejhůř, otoč se ke slunci a všechny stíny padnou za tebe.“ — John Lennon
Povzdechl jsem si a snažil se dávat pozor, co si ostatní vytáhli. Většinou to byli takové ty citáty z knih nebo takové ty srdceryvné. Nejvíce se mi líbily vysvětlení dvou citátů. Jeden byl z knihy Hvězdy nám nepřály a bylo to klasické ,Okay?'- ,Okay.' Dívka vysvětlovala, že v jednoduchosti je síla a že i jedno slovo může mít veliký význam.
A pak jeden z knihy Ten, kdo stojí v koutě. ,,Přijímáme lásku takovou, jakou si zasloužíme." Chlapec říkal, že je to podle toho, jaký jsme nejen k sobě, ale i k ostatním okolo sebe. Že podle našich činů sami rozhodujeme, kdo je pro nás dobrý a kdo ne. A naopak.
,,Děkuji Vám Maliku. Jako další sem půjde pan Tomlinson." Řekl a zářivě se na mě usmál. Zvedl jsem se a došel k tabuli, kde jsem přečetl onen citát.
,,Autorem je John Lennon, člen nejznámější anglické rockové skupiny. The Beatles." Řekl jsem věc, co ví snad každý. ,,Autor řekl to, co každý vyčte. Říká, že všechno zlé zmizí. Všechno zlé bude jednoho dne pryč. Stačí najít nějaké světlo. Nějaký záchranný bod. Nějaké vaše lano. A věřte nebo ne, všechno bude jednou v pořádku." Usmál jsem se. Zazvonilo. ,,Takže děti, doufám že se s vámi uvidím na soutěži. Přeji hezký zbytek dne." Řekl a všichni odešli do větší haly, ve které se udělalo pódium.
Celý nervózní jsem je následoval.
Další kapitola bude konečně soutěž! Kdo se taky tak hrozně moc těší? ♣️♣️♣️♣️♣️♣️♣️♣️♣️♣️♣️♣️♣️♣️
