Jeden směr |Larry Stylinson|

33

Louis

,,Louisi, děláš si srandu?" Zeptal se neutrálně. ,,Ne Hazz. Já..." Hlas mi vypověděl službu. ,,Lou... Tak moc mě to mrzí. Měl jsem ti pomoct. A já ti v tu dobu ještě znepříjemňoval život. Byl jsem blbec. Promiň mi to." Podíval jsem se mu do očí, ve kterých byl strach a bolest.

,,Upřímně... Díky tobě jsem to nahlásil. Díky tobě jsem měl odvahu to udělat. Díky tobě jsem vydržel. To já děkuju tobě." Políbil jsem ho na bradu. ,,Lou... co ti přesně udělal? Chápu, že o tom nechceš mluvit, jen mě zajímá, jak moc ho můžu zabít." Políbil mě do vlasů. ,,On.. Nespali jsme spolu. To ne. Jen jsem musel  vždycky v kabinetu na kolena." Schoulil jsem se k němu do objetí, jeho ruce mě obmotali kolem těla. Připadal jsem si v bezpečí. Jakoby na mě nikdo nemohl.

,,A já si tehdy dělal z toho srandu. Loulou hrozně moc se omlouvám, že jsem ti nepomohl. Mrzí mě to." Zašeptal mi do ucha a trochu se rozkašlal, kvůli prachu. ,,Nemáš se za co omlouvat. Ty za to nemůžeš." Řekl jsem mu do hrudi, protože mě stále objímá, ale vím, že mě slyšel. ,,Můžu. Měl jsem to poznat. Měl jsem vidět, jak se k tobě choval. Až teď mi to dochází. Promiň, byl jsem blbec." Pořád se omlouval a mě to přišlo hrozně roztomilé, ale taky trochu přehnané.

,,Hazz, je to za mnou. V klidu. Ale abych ti to odpověděl, jednou jsem běžel domu z tréninku a potkal jeho. Chtěl mě... Fuj ani to nedokážu říct. No a tak jsem běžel sem nahoru a schoval se támhle nahoře v rohu." Ukázal jsem nahoru na poslední balkon.  ,,Po hodině mě přes hledat a šel domů. Další den jem byl na policii. Musel dát výpověď. A já sem teď chodím přemýšlet nebo když je toho na mě moc, tak sem chodím naopak vypustit páru." 

Harry mě pohladil po tváři. ,,Řekl jsi to někomu?" Zakýval jsem hlavou, že ne. ,,Doma jsem to nedokázal říct. Ty jsi první. Teda kromě policie." Políbil mě na rty a já cítil slanou chuť jeho rtů. Přesto to ale bylo krásné. Ostatně, s ním to nemohlo být špatné.

,,Měli bychom jít. Rodiče chtějí, abych byl doma na večeři." Usmál se na mě a já přikývl. ,,Jasně. Už bude sedm." Zvedli jsme se a začali se čistit od prachu a špíny ze země. Zhasli jsme a odešli.

,,Co děláš zítra?" Zeptal se mě Harry, když jsme vyšli před divadlo. ,,Nevím." Usmál jsem se na něj. ,,Ty?" Zeptal jsem se ho. ,,Ale, jen vezmu svého přítele do kina. Dávají nový film, který bych chtěl vidět a doufám, že půjde semnou." Dal mi pusu na tvář. ,,V tom případě už vím, co budu zítra dělat."

Došli jsme před Harryho dům, protože bydlel blíž a já ho přemluvil, aby nechodil až se mnou.

,,Ahoj Lou. Zavolej mi, jakmile budeš doma, ano?" Přitáhl si mě k sobě a chytil za boky. Naše těla se dotýkala. Stoupl jsem si na špičky, Harry sklonil hlavu a mi se políbili. I přes to, kolik jsme si dali už polibků, se stále cítím jakoby to bylo poprvé.

,,Neboj." Úšklíbl jsem se vzpomínajíc tak na náš nedávný rozhovor. ,,Dobrou noc, Loulou." Usmál se a pohladil mě po tváři. ,,Dobrou Hazza." Ještě jednou jsme se políbili a Harry pak došel ke dveřím, které otevřel a po malém pohledu na mě je zavřel.

Chvíli jsme tam stál, ale pak si konečně uvědomil, jak to musí vypadat, když tam stojím takovou dobu a vydal se k sobě domů.

Doma jsem zavolal Harrymu, který mi to hned zvedl, chvilku jsme si povídali, ale pak musel jít. Než jsme ale hovor zavěsili, pronesl: ,,Připadá mi, že moji rodiče jsou strašní stíhači. Dobrou Lou." Harry, ani netušíš jak moc ti tohle závidím.

K večeři jsem si udělal obyčejné tousty s omeletou a u toho si zpíval písničku, která mi hrála z telefonu.

Skin to skin
Breathe me in
Feeling your kiss on me
Lips are made of ectasy
I'll be yours for a
thousand lives
(a thousand lives)

I'm free as a bird
when I'm flying in your cage
I'm diving in deep
and I'm riding with no brakes
And I'm bleeding in love
You're swimming in my veins
You've got me now

Ten zpěvák byl úžasný. Poslouchám ho již několik let a strašně moc bych ho chtěl potkat. Poznat osobně. Nemyslím kvůli podpisu nebo fotce, i když by to byla krásná památka, ale více než to mě zajímá jeho opravdové já.

Dokonce i přesto, kolik mu bylo, vypadal skvěle. Sice to nebyl žádný Harry, ale byl hezký.

Na sociální sítě toho moc nedává. A hrozně moc si hlídá své soukromí. Zatím není tak moc slavný, takže o to ani moc média nestojí. Zatím.

Uklidil jsem kuchyň a šel si dát sprchu. Na sebe jsem si vzal obyčejné oblečení. Peněženku, klíče od bytu i od auta jsem si dal i s telefonem do kapsy a vyrazil. Na místo, kde jsem dlouho nebyl.

Tetovací salón.
Jde jsem to měl už domluvené skoro týden. Dohodli jsme se takhle na večer, protože se mu vždycky nejlépe dělá takhle pozdě. Byl to jeho zvyk.

Strávil jsem tam skoro pět hodin, ale byl jsem nadmíru spokojený. Nechal jsem si udělat lano nebo spíše provaz a kompas.

Ostatně, tak dlouho to trvalo vždycky. Když jsem přišel domů s novými tetováními, unaveně jsem si lehl do své velké postele jen v dlouhém starém tričku a boxerkami.

S úsměvem na tváři jsem usl.

Hmmm...