Louis
,,Harry... já. Nevím, co na to říct... Nikdy jsem nepřemýšlel nad tím, že by mezi námi mohlo být něco víc, než maximálně přátelství. I když se mi strašně moc líbíš. Já..." Začal jsem panikařit. Dech se mi zrychlil. Tohle není dobrý...
Harry se na mě zmateně podíval. Pak chytil mou hlavu do rukou. ,,Lou. Klid, ano? Zkus se nadechnout, dobře. A teď vydechni. A zase." Chvilku mi pomáhal dostat se z té paniky. Když jsem se jakž takž uklidnil, vděčné jsem se mu podíval do očí.
,,Děkuju." Řekl jsem tiše. Usmál se a opatrně mě objal. Cítil jsem se tak bezpečně. Nevím, jak dlouho jsme tam takhle byli, ale s tím jsem si hlavu nelámal. Chtěl jsem, aby to nikdy neskončilo. Aby to trvalo věčně.
Když jsme se od sebe odtáhli, rozpačitě jsem se na Harryho podíval.
,,Jen se obléknu." Řekl a já se zmohl jen na přikývnutí a taky jsem se dooblékl. To, že jsem měl na sobě mokré boxerky, mě fakt netrápilo. V tuhle chvíli jsem myslel opravdu na něco jiného.
,,Loui? Pojď si ke mně sednout. Chci si s tebou promluvit. V klidu, ano?" Mluvil ke mně opatrně, jakoby se bál, že uteču. Což jsem taky ze začátku chtěl. ,,Dobře." Sedl jsem si vedle něj na trávu.
Nastalo ticho. Oba jsme přemýšleli, co říct. Harry se ovšem po chvilce ticha rozmluvil.
,,Lou... jak jsem říkal, mám tě moc rád. Fakt hrozně moc." Řekl a podíval se na mě. Pohled jsem mu opětoval.
Jeho mokré vlasy mu neposlušně padaly do obličeje, jeho oči byli tak kouzelné. Jeho rty, které byly ještě trochu opuchlé kvůli našemu polibku. Byl tak krásný.
,,Já tebe taky..." Řekl jsem opět tiše. Byl to pro mě velký nezvyk. Nikomu kromě maminky jsem to téměř neříkal.
,,Víš... já, chtěl bych se tě na něco zeptat. Loulou, nechtěl bys být můj přítel?" Zeptal se nervózně kousajíc si ret.
On to fakt řekl? 'Loulou, nechtěl bys být můj přítel?' Můj přítel? Tvůj přítel? Loulou? Chtěl? Chtěl bych? Chtěl, ale... V mé hlavě byl zmatek.
Harry trpělivě čekal na mojí odpověď. Harry. Ach jo Harry. Co to se mnou děláš?
,,Hazz... " Řekl jsem a chytil ho za ruku. Byl jsem tak zmatený. Mé srdce chtělo říct jo, ale má hlava chtěla utéct.
Nevěděl jsem, co dělat. Vzpomněl jsem si na jednu větu, kterou maminka kdysi řekla.
,Až se jednou nebudeš moct rozhodnout, řiď se svým srdcem a tělem.'
Zhluboka jsem se nadechl a podíval se mu odhodlaně do očí. Buď to bude nový začátek, nebo můj konec.
,,Lou, jestli chceš, nebudu na tebe spěchat, můžu... " Dal jsem mu ruku před pusu. ,,Hazz. Já... hrozně rád budu tvůj přítel." Řekl jsem s velikým úsměvem na rtech a sundal mu svou ruku z jeho dokonalých sladkých rtů.
,,Vážně?" Zeptal se celý šťastný s obrovskýma jiskřičkama v očích. ,,Vážně." Přikývl jsem s velikým úsměvem.
Harry se ke mně naklonil a políbil mě. Polibky jsem mu opětoval. Když jsme se od sebe odtáhli, Harry si lehl do trávy a já si lehl na jeho hruď. Hrál si s mými vlasy a sem tam mi do nich dal pusu a já mu ji někdy dal na tvář nebo na jeho dokonalé rty, které jsem tak miloval. Jako jeho celého. Bylo to tak krásné. Cítil jsem se jako vesmír. Nekonečně.
,,Lou. Jestli chceš, nemusíme to zatím nikomu říkat. Může to být naše tajemství. Vím, že ve škole to o naší orientaci všichni ví, ale co tvoji rodiče?" Zeptal se zvědavě. Opřel jsem se o loket, abych mu viděl do obličeje.
,,Rodiče vědí o tom, že jsem gay od mých patnácti. Táta to vzal v pohodě protože má okolo sebe spousty gayů a jeho bratr je bisexuál. Ale maminka, ta z toho byla v šoku. Ale vzala mě takového jaký jsem. U nás je to v pohodě." Dal jsem mu pusu na tvář. ,,Co u tebe? Jak to vzali u takového bad boye doma?" Řekl jsem se smíchem. On mě chytil za pas a přimáčkl si mě k sobě na hruď.
,,Nejsem žádný bad boy. Bad boy je úplně něco jiného. Jsem jen Bad sexy god." Řekl se smíchem a dal mi pusu na nos. ,,Pro mě můžeš být cokoliv." Usmál jsem se na něj.
,,U nás doma to bylo fakt v pohodě. Ani jeden z rodičů proti tomu nic nemá." Řekl s obrovským úsměvem. ,,Ale i tak bych to chtěl zkusit natajno. Mít před celým světem tajemství. Jen ty a já. My dva s tak krásným tajemstvím proti celému světu." Dodal a políbil mě na rty. Jen taková ta hezká nevinná pusa. Nebudu lhát, ten nápad se mi líbil. Aspoň když nám to nebude klapat, nebude okolo toho velké drama. ,,Jsem pro."
Bylo asi půl šesté ráno v sobotu, když jsme byli skoro u mého domu. Harry totiž trval na tom, že mě doprovodí. Někdy je fakt tvrdohlavý.
Šli jsme ruku v ruce. Šátek jsem měl v kapse u mikiny. ,,Uvidíme se večer?" Zeptal se Harry, když jsme stáli před mým domem. ,,Uvidíme." Přikývl jsem. ,,Už se nemohu dočkat." Políbil mě na rty a já mu polibek opětoval jako několikrát za tuto noc. ,,Nápíšeme si, ano?" Řekl, když jsme se od sebe odtáhli. ,,Ano, Hazza. Neboj. A teď běž spinkat." Objal jsem ho a dal mu pusu na dobrou noc, kterou si vyžádal. ,,Uvidíme se večer." Řekl jsem s úsměvem a zalezl potichu do domu plného tmy.
V botníku měli rodiče výjimečně boty. Ještě aby ne. Bylo opravdu brzo ráno. A byla sobota. Šel jsem se rychle osprchovat a lehl si do postele
Telefon mi zazvonil, že mi přišla zpráva.
Harry: Dobrou lásko💙
Dobrou. 🖤
Harry: Už se těším,
až se zase uvidíme. 🌹
Já taky.
Jasně, uvidíme...
Kéžby...
Promiň, Harry.
ČTEŠ
Jeden směr |Larry Stylinson|
Fanfic,,Takže budu mít já jednou tvé příjmení?" Zeptal jsem se, když jsem se odtáhl s obrovským úsměvem, který zdobil mou tvář. ,,Rozhodně." Přikývl a dal mi malou pusu na čelo. ,,Jsem pro." Chytil jsem ho za ruku a přitáhl si ho co nejblíž k sobě. ,,Chyb...
