Jeden směr |Larry Stylinson|

34

Harry

Přišel jsem domů s úsměvem na tváři. ,,Liame! Nech to!" Slyšel jsem táty Nialla hlas, který doprovázel jejich hlasitý smích.

Vešel jsem do kuchyně a tam jsem viděl tátu Liama jak potají ujídá z misky zeleninu. Pobaveně jsem zakroutil hlavou, když ho táta Niall plesk po ruce. ,,Nech toho nebo večer nic nebude." Pohrozil mu. ,,Notak zlato, to snad ne." Zatvářil se naoko naštvaně. ,,Ale jo." Táta Niall se na něj zamračil, ale cukaly mu koutky od toho, jak se snažil se nesmát.

,,Ahoj Harry. Zachvilku bude večeře. Teda pokud to Liam do té doby nesní." Ozval se táta Niall, když mě spatřil. ,,To by mi neudělal. Co bude?" Zeptal jsem se s úsměvem a sedl si ke stolu. ,,Ale tátova specialita. Jeho pečené kuře se zeleninou." Řekl táta Liam a vzal si poslední kousek a s malým úsměvem si šel ke mě sednout. Když procházel schválně okolo táty Nialla, dotkl se jeho zadku. Vyjekl a já se zasmál.

Jsou jak malé děti. Za ty roky jejich láska nevyprchala. Oni dva se hrozně moc milovali, docházelo někdy k hádkám. A většinou to bylo kvůli nějakému nesmyslu, který se po vysvětlení zdál absolutně absurdní. Zajímalo by mě, zda budem mít takový vztah s Louim taky. Jak dlouho nám to výdrží?

,,Harriote!" Uslyšel jsem hlas táty Liama. Podíval jsem se na něj. Na tváři měl pobavený úsměv stejně jako táta Niall, který dával do trouby maso a začal dělat kávu. ,,No?" Zeptal jsem se zvědavě. Takhle mě oslovovali, když jsem byl malý a zlobil jsem.

,,Ptal jsem se, jak dopadlo rande." Usmál se na mě táta Liam. ,,Vzal mě na jedno krásné místo. Bylo to úžasný, tajemný a kouzelný. Stejně jako on. Dozvěděl jsem se věci, které jsem do té doby ani nevěděl že se staly, přestože se to stalo někomu, kdo v mém životě hraje už dlouhou dobu nějakou roli." Usmál jsem se nad starou vzpomínkou, jak jsem mu dal pusu, abych ho rozhodil.

Bylo to kvůli vanilkovému jogurtu, co byl k obědu jako studený předkrm. Tehdy jsme ho oba zahlédli a šli si pro něj, přestože jsme oba měli už nejmíň dva. Tehdy byl rychlejší a chytil ho do ruky. Vyhrál jenom proto, že jsem se koukal na jeho zadek. Tehdy se mi smál, že mi sebral jogurt, který mu očividně hrozně moc chutnal, protože ho měl skoro všude. Proto jsem udělal krok a políbil ho na rty. Olízl jsem mu rty a očistí tak jeho pusu od toho vanilkového jogurtu bílé barvy.
Tehdy byl hrozně moc vykolejený a pár dní se mi vyhýbal. Poté mi podobné věci dělal taky. Pár lidem to připadalo, jakobychom spolu flirtovali, ale tak to nebylo. Teda... ne úplně. Prostě jsme se jen zlobili. Takový to hezký zlobení. Ani jeden z nás to nemyslel úplně vážně a když teklo tomu druhému do bot, tak jsme si bez váhání pomohli.
Ty chvíle byli kouzelné.

,,Jsi v tom až po uši." Řekl táta Niall a podal mi kávu, kterou jsem s poděkováním přijal. ,,Asi jo." Usmál jsem se na ně. ,,Co kdybys ho zítra pozval k nám na večeři? Rád poznám kluka, který tak moc pomotal hlavu mého syna." Zasmál se táta Liam. ,,Zítra ho beru na jeden film, vím že by na něj sám nešel a mě se na něj jít samotného taky nechce." Usmál jsem se nad výběrem filmu. Nebyl to nový film, byla to repríza, ale řekl jsem mu to, aby byl pak překvapený, kdyby si hledal program kina.

,,A ne, není to horor. Myslím, že to by dopadlo tak, že já bych byl strachy bez sebe a on by byl v klidu." Úšklíbl jsem se. Nemám rád horory. A oni mě.

,,Ty nám nechceš představit svého přítele?" Zasmál se trochu ublíženě táta Niall. ,,Ne. Jasně že chci. Jen na něj nechci tlačit. Teď toho na něj bylo hodně. Ale možná, že by to šlo příští týden v sobotu. Řeknu mu to dopředu, ať se na vás připraví." Navrhl jsem jim s úsměvem.

Vždycky, když jsem přivedl domů kluka, ať už kamaráda nebo svého přítele, který byl před Louim jenom jeden, vždy si je proklepli. Že začátku to bylo trapné, ale teď to beru spíš jako srandu.

,,Dobře. Jsem pro." Usmál se táta Niall. Zbytek večera jsme si spolu normálně povídali.

Zítra bude neděle a já budu muset udělat úkoly. Naštěstí jsem měl jen nějaký příklady z matiky.

Večer jsem lehl do vany a projížděl instagram.

Najednou mi přišla zpráva na messenger od mého kamaráda Willa.

Will:
Ahoj bro. Tak co ten tvůj?
Už jste v pohodě?

Usmál jsem se. Will byl vždycky starostlivý a zvědavý a ukecaný, přesto ale dokázal vždy udržet tajemství.

Hi!
Jo. Jsem za
to neskutečně rád.
Nevím, co bych bez
něj dělal.

Will:
To jsem rád bro.
Sluší Vám to spolu.
Lidi ze školy říkají, že
jenom jeden z Vás prohrál
sázku a ten druhý teď s
ním musí být kvůli tomu.

Překvapeně jsem koukal na slova, které mi napsal. Oni si myslí, že to je jenom sázka? Copak nevidí jak moc ho miluju? A jak mě miluje on? Copak Jsou slepý? Možná, že i nevidomí by si toho všimli. Tak o co jim jde? Závidí?

CoŽe?
Děláš si srandu,
že?

Will:
Ne. Jen buď hlavně v
klidu, když se Vás
někdo zeptá.
Ano?

Neboj.
Vždyť mě znáš.

Will:
Právě.
Už musím jít.
Jdu s Edem ven.
Čuuuz bro.

Ahoj bro.

Vana byla studená a tak jsem se rozhodl vylézt. Osprchl jsem se a vylezl ven. Jen s ručníkem okolo pasu jsem koukal na sebe do zrcadla. Měl bych se nechat ostříhat. Přemýšlel jsem. Měl jsem své vlasy rád a vždycky jsem je chtěl mít dlouhé, ale nevím, jestli se to bude Louimu a tátům líbit.

Jsou to tvoje vlasy. Dělej jak myslíš ty.

Usmál jsem se na sebe do zrcadla. Vlasy si nechávám nárůst.

Učesal jsem se, vyčistil zuby a šel spát s úsměvem na tváři.

Harry s delšími nebo kratšími vlasy?
Ps: s kým se uvidím 7.7. na koncertě Eda v Praze?
♣️🦋