Jeden směr |Larry Stylinson|

43

Louis

Došel jsem unaveně do bytu, lehl si na postel a usnul.

Jenže za dvě hodiny jsem musel do školy. Když jsem se vzbudil, myslel jsem, že umřu. Tělo mě bolelo a hlava třeštila.

Ráno jsem si chvilku volal s Harrym. Ve škole jsme spolu byli chvilku a odpoledne musel.s rodiči za babičkou, takže jsem se rozhodl, že jakmile dojdu domů, půjdu spát.

Bohužel, jsem ležel v posteli asi hodinu a ne a ne usnout. Nakonec jsem se zvedl a sedl si před klávesy.

You can't go to bed without a cup of tea
And maybe that's the reason that you talk in your sleep
And all those conversations are the secrets that I keep
Though it makes no sense to me

I won't let these little things
Slip out of my mouth
But if it's true
It's you
It's you
They add up to
I'm in love with you
And all your little things

Zazpíval jsem si text, který už máme. Za další hodinu a půl jsem měl další sloku.

Your hand fits in mine like it's made just for me
But bear this in mind, it was meant to be
And I'm joining up the dots with the freckles on your cheeks
And it all makes sense to me

Celou dobu jsem myslel na mě a Harryho. Na naše skvělé chvilky. A pak to šlo samo a já měl kus písně. Usmál jsem se a nemohl se dočkat, až to Harrymu zahraju.

K večeři jsem si udělal rizoto a čekal, zda se Harry neozve. Po čtvrt hodině mi konečně zavolal.

,,Ahoj Loulou." I přesto, že jsem nemohl vidět zda se usmívá, jsem věděl že to tak je. ,,Ahoj Hazz. Jak bylo?" Usmál jsem se. ,,Ale. Dobrý. Mám tě pozdravovat." Slyšel jsem, jak se hlasitě zasmál. ,,Co?" Nevěděl jsem, kdo by mě mohl pozdravovat. ,,Ale. Babička i tátové tě pozdravují a mám ti připomenout ten pátek." Polkl jsem.

,,Harry. Co když se jim nebudu líbit? Nebudou mě mít rádi? Co když řeknu něco trapného? Nebo udělám?" Strachoval jsem se, což mého přítele snad ještě více rozesmálo. ,,Ale. Budeš se jim líbit. Co líbit, oni si tě zamilují." Snažil se mě uklidnit, což se mu podařilo. ,,Dobře. Harry. Ale jenom kvůli tobě." Povolil jsem. ,,Vždyť jo. Kvůli mě. Chci, aby lidi na kterých mi nejvíc záleží, se poznali."

Nějakou dobu jsme si ještě povídali, ale zachvilku jsme to vypli, protože jsme oba byli extrémně vyřízení. Osprchoval jsem se a rychle šel spát.

Další dny byli podobné. Jen s tím, že jsme s Harrym trvali odpoledne spolu. Někdy jsme byli jen u mě a koukali na filmy. Jindy jsme šli do parku nebo se jen tak projít. A než jsem se nadál, byl tu pátek.

Celý den jsem byl nervózní a psal si s Harrym nebo si s ním o hodině psal. Na oběd jsme seděli spolu a já mu říkal, co všechno se tam večer může stát. Přes zakopnutí o mojí nohy přes rozbití starožitností až po konec světa. Harry se mě celou dobu snažil uklidit nebo se mi smál.

Nastala pátá hodina a na půl sedmou jsem tam měl být. Osprchoval jsem se a účesal. Teď jsem stál před šatníkem a nevěděl jsem, co na sebe. Harry řekl, že něco normálního. Ale co je sakra normální?

Nakonec jsem zavolal Harrymu, který se mi smál. ,,Vem si třeba na sebe tu červeno černou kostkovanou košili. Nech si ji rozepnutou a pod to nějaké tričko. Kalhoty nějaké černé. A teď už musím pomoct rodičům v kuchyni. Ahoj. Miluju tě." Než jsem stihl, vůbec něco říct tak zavěsil. Zakýval jsem hlavou a vyndal věci, které mi skoro vybral Harry.

Bylo šest hodin a já se rozhodl, že pomalu vyjedu. Ještě jsem vzal tašku, ve které jsem měl malý dárek pro Harryho rodiče. Jak já mu závidím, že je tohohle ušetřen.

Pomalu jsem došel k autu a pomalu vyjel. Celou cestu jsem jel opatrně a celý nervózní.

Zaparkoval jsem před Harryho domem a seděl. Najednou mi přišla zpráva. Harry.

Harry🦋🖤:
Budeš tam sedět dlouho
Zlato, nebo půjdeš ke
dveřím, ať je můžu otevřít?

Podíval jsem se na dům a v jednom z oken, které nejspíš patřilo k obýváku, viděl Harryho obličej.

Už jdu.

Nervózně jsem se zvedl z auta, zamkl a vydal se ke dveřím.

Právě dpoisuji poslední
kapitolu a budu psát epilog.
Pak se vrhnu na Niam.
Snad se líbí. Napište mi, co si o tomto příběhu myslíte a rovnou zanechte víte.
Klidně sdílejte. 😂
Děkuju!!!.