Taylor dozpívala a Mikey došel zpět na pódium. ,,A máme tu posledního soutěžícího. Lidi přivítejte Louise Tomlinson!" Zhluboka jsem se nadechl a šel na pódium.
Jde se na to.
----------
Došel jsem doprostřed před mikrofon, který jsem si vzal do ruky. Předemnou bylo snad milion lidí, naštěstí jsem se díky baletu naučil jak se z těch pohledů nezbláznit. Pohledem jsem zabloudil na Harryho, který na mě koukal. Zhluboka jsem se nadechl a spustil.
,,Dobrý den. Dneska jsem sem přišel zazpívat, ale nejdřív bych chtěl o něčem mluvit." Podíval jsem se na všechny překvapené pohledy, někteří si mezi sebou šeptali. Nevnímal jsem to a pokračoval.
,,Víte, nedávno jsem přišel o osobu, kterou jsem miloval. O osobu, která tu byla vždycky pro mě. O osobu, která rozdávala úsměvy a pomáhala každému. Možná si ji někdo z Vás pamatuje z těch školních akcí. Vždycky přinesla hromadu jídla. Třeba na Vánoční akce ve škole nosila hromadu perníčků, které strašně rychle mizely. Na Halloween vždycky dala každému ty drahé bonbóny a ne ty levné nechutné lepící věci."
Většina lidí v mém věku přikývla a usmála se na mě. Pamatují si. ,,Jenže, nedávno jsem přišel o tuto úžasnou osobu. Moji maminku." Řekl jsem a hned jsem viděl, jak se lidi přestali smát a koukali na mě s lítostí v očích. Nedokázal jsem se pootočit a podívat se na Harryho.
,,Ne. Nekoukejte na mě jako na ztracené štěně. Jsem v pořádku. Víte, každý z Vás by měl mít někoho, nějaké lano, které Vás udrží nad hladinou. Díky kterému nespadnete. A já to lano chytil jen tak tak. I když je trochu natrhlé, vím že se ho chytit můžu a nespadnu. Musím se ho chytit a držet co nejdéle to půjde. To lano je mé všechno. A tak se Vás ptám. Kdo je vaše záchranné lano? Řekli jste lidem okolo sebe jak moc Vám na nich záleží? Kdy jste kamarádům něco takového naposled řekli? Své polovičce? Nebo snad rodičům? Udělejte to, nebo jednou, než si to uvědomíte, bude pozdě a přijdete o lidi, kteří pro Vás znamenají svět. Zbytek života si pak budete vyčítat, co jste všechno chtěli ještě říct. Nedělejte v tomhle chybu jako já. Milujte lidi okolo sebe a dávejte jim to najevo. To je tak všechno, co jsem chtěl říct." Nastalo ticho, které rušilo jenom občasné smrkání do kapesníku.
,,A dneska Vám zazpívám písničku, která je pro mou maminku." Řekl jsem tiše do mikrofonu. Bylo toho na mě moc.
,,Hodně štěstí." Řekl učitel hudebky a já přikývl. Ukázal jsem palec nahoru Djovi a ten pustil mou nahrávku, nad kterou jsem strávil hrozně moc času.
Wish that you could build a time machine
So you could see
The things no one can see
Feels like you're standing on the edge
Looking at the stars
And wishing you were them
Lidi byli potichu a poslouchali. Snažil jde se do toho dát co nejvíce. Chtěl jsem, aby na mě byla maminka pyšná.
What do you do when a chapter ends?
Do you close the book and never read it again?
Where do you go when your story's done?
You can be who you were or who you'll become
If it all goes wrong
Darling just hold on
The sun goes down and it comes back up
The world it turns no matter what
ČTEŠ
Jeden směr |Larry Stylinson|
Fanfic,,Takže budu mít já jednou tvé příjmení?" Zeptal jsem se, když jsem se odtáhl s obrovským úsměvem, který zdobil mou tvář. ,,Rozhodně." Přikývl a dal mi malou pusu na čelo. ,,Jsem pro." Chytil jsem ho za ruku a přitáhl si ho co nejblíž k sobě. ,,Chyb...
