Uběhl týden od nočního fotbalu. Za tu dobu jsme se o sobě dozvěděli spousty nového. Nejen takové ty maličkosti, jako je oblíbená barva, číslo a tak, ale i něco o životě toho druhého.
Já se vyhýbal takovým těm charakteristickým informacím, které by mohli prozradit mou identitu. Teď si připadám jako superhrdina. Tiše jsem se zasmál.
Opět jsem na něj čekal před restaurací. Kde jen může být?
Čekal jsem tam skoro dvacet minut, když jsem najednou ucítil jeho ruce kolem mého pasu. Vyjekl jsem.
,,Ahoj." Řekl mi tiše do ucha. Naskočila mi husí kůže. /vždycky zapomenu jak se to řekne česky a musím půlhodinu přemýšlet než na to přijdu. 😂 A to jsem rodilá češka, žiju v Česku a nikdo v okolí není slovák. Asi moc čtu sk knihy na wattpadu a koukám na seriály s SK titulkami a dabingem. Kdo to má taky někdy tak? :D/
,, A-ahoj." Dostal jsem ze sebe.
,,Pojď. Dneska tě zase někam vezmu." Řekl a natáhl ke mě ruku, kterou jsem se skrytým nadšením chytil.
Šli jsme asi deset minut, než jsme došli k lesu. Zastavil jsem. ,,Neboj. Nic ti neudělám." Řekl s úsměvem. Věřím ti.
Přikývl jsem a šel za ním drtíc jeho ruku v té své. Po nějaké době jsme konečně došli k jezeru. Nad ním byl měsíc v úplňku, který se odrážel spolu s paprsky ve vodě. Bylo to tu krásné. Jako v nějaké pohádce. Vyrazilo mi to dech.
,,Líbí?" Zeptal se zvědavě s úsměvem na jeho dokonalých rtech. Vypadají tak sladce. Jak asi chutnají? Zatřepal jsem hlavou, abych takové myšlenky vyhnal z hlavy
,,Hrozně moc!" Vykřikl jsem a sáhl si na šátek, abych se ujistil, že je tam kde má být.
,,Jsem rád. A teď pojď do vody." Pustil mou ruku a začal si sundavat oblečení. C-cože? To mám jako jít do té vody? Je blázen?!
Podíval jsem se na něj a chtěl říct něco v tom smyslu, že tam mě v životě dobrovolně nedostane, když jsem ale viděl jeho tělo, nějak jsem nedokázal mluvit. Připadal jsem si jako nemluvně. Prostě to nešlo.
Byl tak krásný. Stál předemnou jen v kalhotech. Jeho tetování, bylo tak krásné... Dokonalé. Měl jsem chuť se jich dotknout. Jako celého jeho těla.
Začal si sundavat kalhoty, když i ty byly na hromadě, nezmohl jsem se na nic. Nedokázal jsem uhnout pohledem a jen si ho prohlížet jako obrázek svatý. Což on vlastně byl. Jeho kůže byla plátno a tetování umělecké dílo. A i on sám byl svým způsobem svatý.
,,Jdeš?" Řekl s úsměvem, když byl jenom ve spodním prádle. ,,J-já... Nevím. Je to určitě studené." Řekl jsem rychlou výmluvu.
,,Hej. Je skoro listopad. Je jasné, že to bude studené. No tak pojď. Snad se nebojíš?" Řekl s úšklebkem nutíc mě tak do vody. Povzdechl jsem si. ,,Fajn. Ale se šátkem. A pokud nastydnu, budeš mě mít na starost. Navíc nesmím nastydnout. Za týden jedeme na soutěž. Nemůžu být nemocný." Řekl jsem vítězně.
,,Říkal jsem, že se bojíš ryb, prcku." Řekl se smíchem. ,,NEJSEM ŽÁDNEJ PRCEK. JEN TY JSI VELKÝ JAKO MRAKODRAP." Zvýšil jsem na něj hlas, čemuž se jenom zasmál.
,,Pojď strašpytle." Řekl a běžel k vodě, do které skočil. Zakroutil jsem nad ním hlavou a začal si opatrně sundavat tu teploučkou chlupatou mikinu, triko a nakonec i kalhoty. Šátek jsem si utáhl a šel ke břehu vody. Když se dotkla mých prstů u nohy, zapištěl jsem. Vždyť ze mě bude rampouch!
,,Tak už pojď." Řekl s úsměvem Harry, který stál metr přede mnou ve vodě. ,,Vždyť už jdu. Nevidíš?" Pípl jsem vyděšeně. ,,To teda nevidím." Řekl se smíchem a než jsem se nadál, vzal mě do náručí a běžel se mnou do vody.
Ječel jsem do šátku. Harry běžel a smál se. Najednou jsem ucítil chladnou vodu od paty až k hlavě. Potopil nás.
Hned jak jsme se oba dostali nad hladinu, první věc jsem zkontroloval zda mám šátek na správném místě. Byl a tak jsem se na Harryho nalepil. Byla mi zima a nebyl jsem zrovna výborný plavec.
,,Nenávidím tě." Zavrčel jsem do mokrého šátku. Viděl jsem jeho úsměv, který mi přišel smutný. Ale proč? ,,Nevěděl jsem, že máš tetování." Řekl a prsty se dotkl mého napisu který jsem měl na hruďi. It is what it is.
Při jeho doteku mnou projela elektřina. Zkousl jsem si ret. ,,Nevíš toho o mně ještě hodně." Podíval jsem se mu do očí, které pod měsíčním svitem krásně zářily.
,,Tak mě nech se to dozvědět. Zajímá mě, kdo je ten člověk, kvůli kterému nemohu spát. Díky kterému se těším na noc jako nikdy. Kvůli někomu, kdo mě nenechá v klidu přemýšlet. Chci poznat toho, jehož oči vidím pokaždé když zavřu ty své. Díky komu je můj život mnohem jasnější. Je mi jedno, kdo jsi. Zda se známe nebo ne." odmlčel se, ale hned pokračoval.
,,Vlastně. Já vím, kdo jsi." Řekl a mně se rozbušilo srdce strachem. ,,Jsi ten nejhodnější, nejroztomilejší, nejchytřejší nejtalentovanější a spoustu dalších nej- kluk, kterého znám." Chytil mě za bradu a já na něj užasle koukal.
,,Věř mi, že to vědět nechceš." Zašeptal jsem do látky, která byla přes mé rty. ,,Budeš mě nenávidět víc, než teď." Sklopil jsem pohled. ,,Myslíš, že tě nenávidím?" Zeptal se a donutil mě zvednout hlavu a podívat se mu přímo do očí.
,,Nevím." Zašeptal jsem. ,,Ne. Nedokázal bych tě nenávidět." Řekl mi s úsměvem, který jsem mu opětoval, i když to vidět nemohl. Byl jsem nervózní, chtěl jsem ho políbit, ale věděl jsem že to nejde. Že my k sobě nejdeme.
,,Mám tě rád." Řekl jsem a pohladil ho po hrudi přejíždejíc prsty po jeho tetování. Následně ale on řekl slova, která mě doslova zaskočila a já na malinkou chvilku zapomněl jak se vlastně dýchá.
,,A já tebe miluju." Zašeptal a hlavou se přiblížil blíž k té mé. On mě co? On mě miluje? Mě? To nejde. Nemiluje mě. Neví, kdo jsem. A až to zjistí, změní názor.
Byl jsem jako kdybych se stal sochou, co je u nás na náměstí. Neschopen pohybu jsem mu jen opětoval pohled. Než jsem mohl zareagovat, sundal mi z obličeje šátek a políbil mě na rty.
A já si uvědomil, jak moc jsem v háji.
Jak bude Harry reagovat,
až uvidí kdo je to celou dobu?
ČTEŠ
Jeden směr |Larry Stylinson|
Fanfic,,Takže budu mít já jednou tvé příjmení?" Zeptal jsem se, když jsem se odtáhl s obrovským úsměvem, který zdobil mou tvář. ,,Rozhodně." Přikývl a dal mi malou pusu na čelo. ,,Jsem pro." Chytil jsem ho za ruku a přitáhl si ho co nejblíž k sobě. ,,Chyb...
