Jeden směr |Larry Stylinson|

20♡

Louis

Celý týden jsem se s maminkou snažil bavit, jako kdyby byla v pořádku. Jako kdyby neumírala. Docela jsem se držel. Kvůli ní.

S maminkou jsme si pořád zpívali. Pomohla mi dokonce vybrat i písničku na talentovou soutěž. Look after you od The Fray. Přemluvila mě, abych se zkusil zase plně věnovat zpěvu.

Učiteli na balet jsme spolu zavolali a řekli mu, že tam už chodit nebudu. Pochopil to a řekl, ať tam aspoň někdy zajdu. Nemohl jsem odmítnout.

S Harrym to začalo být komplikované. Chtěl mě zase vidět a já jeho, ale... nemohl jsem tady maminku nechat samotnou. Táta byl pořád někde pryč. A věděl jsem, že kdybych Harryho uviděl, tak bych se zhroutil. Už toho na mě bylo moc. Nezvládal jsem to.

Maminka spala a já šel k sobě do pokoje a vyndal klávesy, které jsem měl pod postelí v krabici několik let. Dostal jsem je k desátým narozeninám.

Postavil jsem je k oknu a dal před ně židli. Sedl si na ni a přemýšlel, co si pro sebe zahraju.

Dal jsem hlasitost kláves tak, že jsem slyšel jen já, co hraju, aby to nevzbudilo maminku.
Bylo totiž půl dvanácté večer.

Najednou mě napadl text k nové písničce. A tak jsem si sedl a začal skládat. Asi v půl druhé ráno jsem měl refrén. Každou chvilku jsem se totiž chodil dívat na maminku, jestli je v pořádku a zda jsem ji nevzbudil.

Řekl jsem si, že víc už asi neudělám, a tak jsem si šel lehnout za maminkou.

Táta spal opět na gauči. S maminkou téměř nemluví. Mně říká jen to důležitý. Přijde mi, jako by se nám záměrně vyhýbal.

Ráno jsem se vzbudil. Maminka ještě v klidu oddechovala. Usmál jsem se a šel si udělat silné kafe a snídani.

S již hotovým kafem pro mě, čajem pro maminku a lívancemi jsem šel nahoru. ,,Maminko. Vstávej. Snídaně." Řekl jsem hladíc ji po jejích jemných vlasech. Otevřela oči a slabě se na mě usmála.

Už druhým dnem jsem ji musel krmit. Neudržela v ruce ani vidličku. Pila z brčka. A koupání? S tím nechtěla pomoct. A já jí vyhověl. Sice tam byla vždycky asi půl hodiny, ale mně to nevadilo. Táta bude platit účet za vodu. A maminka se aspoň na chvilku cítí zdravá.

Byl večer a my spolu tiše zpívali. Maminka chtěla zpívat teď pořád. ,,Přeji si, aby poslední, co uslyším, byl tvůj hlas, jak zpívá." A tak jsem zpíval. Držel jsem ji za ruku a zpíval její oblíbenou písničku Look after you.

If I don't say this now I will surely break
As I'm leaving the one I want to take
Forgive the urgency but hurry up and wait
My heart has started to separate

Oh, oh,
Be my baby
Ohhhhh
Oh, oh
Be my baby
I'll look after you

There now, steady love, so few come and don't go
Will you won't you, be the one I'll always know?
When I'm losing my control, the city spins around
You're the only on

Zpíval jsem. Maminčina ruka, která tu mou pevné držela, stisk zmenšila.

Podíval jsem se na maminku, která na mě smutně koukala kalným pohledem. Přestal jsem zpívat.

,,Boobear... dozpívej to prosím." Řekla slabě, jako by tady ani nebyla. Vzlykl jsem. ,,Maminko... Miluju tě." Dal jsem jí pusu do vlasů a pokračoval ve zpěvu.

It's always have and never hold
You've begun to feel like home, yeah
What's mine is yours to leave or take
What's mine is yours to make your own

Oh, oh
Be my baby
Ohhhhh

Pustila mou ruku a její oči byly bez té její jiskry. Je pryč.

Sedl jsem si na zem a brečel. Křičel. Prosil. Nic nebylo platné. Byla pryč.

Spadl jsem.

Táta sem přišel, co je tady za kravál a proč křičím, když ale zjistil proč, odtáhl mě z místnosti, posadil do obýváku a šel mi prý udělat čaj.

Slyšel jsem, jak volá.

Pak si všechno pamatuji jen matně. Lidi, kteří přijeli pro maminčino tělo a říkali tu klasickou frázi. Upřímnou soustrast.

Táta řekl, že musí na chvilku pryč. Že se brzy vrátí. Bylo to poprvé, kdy jsem ho viděl brečet. A taky naposled.

Došel jsem k sobě do pokoje, lehl si a brečel. Vysíláním jsem brzy ráno usnul.

Nejsem jediná, kdo brečel, že ne?
Nahoře máte písničku.
Je to Look after you
cover od Louiho.
🖤🖤🖤🖤🖤🖤🖤🖤