37

3.2K 178 55
                                    

Louis

Nemohl jsem nic vymyslet. Seděl jsem přes hodinu před klávesama a nemohl za boha nic zahrát. Přišlo mi, že jsem zapomněl hrát. Ty tóny byli strašný.

Rozhodl jsem se Harrymu zavolat, že mě třeba něco napadne.

Nakonec jsme si povídali snad věčnost. A upřímně, přišlo mi to jako pár minut.

Šel jsem si dát sprchu, oholil se a udělat si něco s vlasy. Nakonec jsem je učesal a došel ke skříni jen v ručníku.

Vyndal jsem si svetr, který jsem si nedávno koupil a úzké kalhoty. Hodil jsem to na postel.

Pak jsem došel k šuplíku, kde jsem měl všechno spodní prádlo

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Pak jsem došel k šuplíku, kde jsem měl všechno spodní prádlo. Šahal jsem po modrých boxerkách. Když v tom jsem si všiml bílé věci kousek od nich. Krajkované kalhotky. Mám nemám? Mám? Nemám? Co když se to Harrymu nebude líbit? To nezjistím, pokud to nezkusím.

Chňapl jsem je spolu s ponožkami a začal se oblékat. Bylo tři čtvrtě na sedm. Navoněl jsem se, dal věci do kapsy a šel do obýváku koukat na televizi. Nakonec jsem skončil na hudebním MTV a zpíval si s ním písničky, které hráli.

Ozval se ozvonek. Vypl jsem televizi, světla, vyběhl na chodbu v černých botech a zamkl byt sbíhají ty dlouhé schody, protože jsem bydlel v posledním patře tohoto menšího baráku bez výtahu.

Otevřel jsem hlavní dveře a hned uviděl jeho dokonalou tvář. Došel jsem k němu s velikým úsměvem na tváři. ,, Ahoj Lou." Řekl a dal mi pusu na rty. ,,No ahoj Harry." Zasmál jsem se když se naše hlavy konečně oddálily. ,,Na. Tohle je pro tebe." V ruce měl růže, kterých jsem si do té doby nevšiml.

,,Jsou moc krásné. Děkuju." Přičichl jsem si k nim a skoro zabořil do nich hlavu. ,,Ne tak jako ty." Zčervenal jsem a hlavu schoval více do růží. Slyšel jsem Harryho smích. ,,Půjdu je dát do vázy. Nechceš jít semnou?" Zeptal jsem se. ,,Jasně. Moc rád. A nebude to vadit tvému tátovi?" Zakýval jsem hlavou a odemkl hlavní dveře.

,,Nebude. Nebydlí tady." Řekl jsem jakoby nic, přestože mě to hodně trápilo. ,,CoŽe?" Harryho překvapený, trochu naštvaný hlas dolehl k mým uším. ,,Děje se něco?" Odemykal jsem dveře od bytu. ,,Jestli se něco děje? Lou, tvůj otec tě tady nechal samotného. Tebe. Potom co se stalo." Pokrčil jsem rameny a otevřel dveře. ,,Nebudu mu překážet, když nechce abych s ním byl."Na tváři jsem ucítil slzy. Došel jsem k lince a napustil vodu do vázy, ve kterých nyní byla ta krásná kytice.

,,Loulou. Nebreč." Došel ke mě Harry a utřel mi slzy z tváří. ,,Jo." Řekl jsem tiše. Harry si povzdechl a políbil mě na rty. ,,Takže tady bydlíš sám?" Zeptal se a podíval okolo sebe, jak to teda u mě doma vypadá.

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jeden směr |Larry Stylinson|Kde žijí příběhy. Začni objevovat