Louis
Strnule jsem stál. ,,Ty mě znáš? Za co se mi omlouváš? Za... " Chtěl se ptát dál, ale rychle jsem mu dal ruku přes pusu. ,,Měl jsem vůči tobě předsudky. Takhle. A ano..." Povzdechl jsem si. ,, Chodíme spolu do školy. Každý do jiné třídy. Ale to,prosím, neřeš. Ano?" Zeptal jsem se a naléhavě se mu podíval do očí. Přikývl. ,,Děkuju." Chvilku bylo ticho.
,,Jsme tady." Řekl. Podíval jsem se okolo sebe. Byli jsme na starém fotbalovém hřišti, osvětleném jen pár lampami, kam jsem chodil hrát fotbal jako malý. Okolo toho hřiště byly zdi. Nedotčené zdi. Bylo to tu staré a již dlouho sem nikdo nechodil, a tak i trávník byl zanedbanej. Překvapeně jsem se na něj podíval se slzami na tváři. Jsem jak malá holka. Fakt že jo.
Byl jsem pohlcen nostalgií. Tady jsem hrál fotbal s klukama z méně bohatých vrstev. V tu dobu jsem nenáviděl své rodiče za to, že chtěli, abych se bavil s těmi rozmazlenými. Neměl jsem je rád, a tak jsem si vždy po škole, když jsem měl čas, oblékl do starých tepláků a trička a šel sem.
Otočil jsem se na Harryho a objal ho. Musel jsem si stoupnout na špičky, jak jsem byl oproti němu malý. Pevně kolem mého těla obmotal ruce a já se tak cítil v bezpečí.
Hlavu jsem měl u jeho krku a dýchal jsem tak jeho dokonalou vůni. Bože...
Odtáhl jsem se od něj s úsměvem na tváři. ,,Děkuji ti, Harry." Překvapeně se na mě podíval jako již několikrát za tuto noc. ,,Za co?" Dal svoji ruku na mou tvář a palcem stíral mé slzy. Srdce mi bušilo jako po maratonu.
,,Připomněl jsi mi moje dětství. Víš, poslední dobou se nezastavím a nějak se ztrácím v každodenní rutině. A tohle mi připomnělo, že bych měl zastavit, nebo skončím jako rodiče. A to nechci. Jsou pohlceni vší tou prací, že ani neví, co jejich syn dělá. Nazajimají se skoro o nic jiného. Nechci, aby se to stalo i mně." Řekl jsem tiše. ,,Neboj. Nestane. Slibuju." Zářivě se na mě usmál.
,,A teď mi pojď ukázat jak hraješ." Řekl a z keře, co byl vedle nás, vyndal starý fotbalový míč.
Usmál jsem se a přikývl.
Pomaličku se nám to rozjíždí.
Chudák Lou a Harry.
Kdyby jen věděli, co je čeká.
Hlavně Louise...
〰️〰️〰️〰️〰️〰️〰️〰️〰️〰️
ČTEŠ
Jeden směr |Larry Stylinson|
Fanfiction,,Takže budu mít já jednou tvé příjmení?" Zeptal jsem se, když jsem se odtáhl s obrovským úsměvem, který zdobil mou tvář. ,,Rozhodně." Přikývl a dal mi malou pusu na čelo. ,,Jsem pro." Chytil jsem ho za ruku a přitáhl si ho co nejblíž k sobě. ,,Chyb...
