Louis
Ráno mě vzbudil telefon. Někdo mi volal. Myslel jsem si, že je to Harry, ale byl to táta. Překvapeně jsem to zvedl.
,,Ahoj Louisi." Slyšel jsem tátův, od smrti mé maminky, bezcitný hlas. ,,Ahoj tati." Odpověděl jsem. ,,Nevzbudil jsem tě?" Kývl jsem že ne, ale pak si uvědom, že to nevidět nemůže. ,,Nene." Řekl jsem a pomalu se zvedal, že si udělám něco k snídani.
,,Louisi. Poslal jsem ti nedávno peníze na účet. Měl bys je tam už mít. Kdybys cokoliv potřeboval, volej. Ano?" Zněl provinile. Je mu líto, že mě tu nechal? Samotného?
,,Dobře. Neboj a děkuju." Otevřel jsem ledničku, ale v té bylo maximálně tak prošlé mléko a máslo. Čas na nákupy. Úšklíbl jsem se. ,,Tak jo. Hele, už budu muset končit. Rád jsem tě slyšel Louisi." Loučil se semnou táta, jakoby byl v práci a měl večer přijet. Ale on nepřijede. Nechal mě tady. Samotného. ,,Ahoj tati." Vypl jsem hovor a sklesle si povzdechl míříc do pokoje, kde jsem si ještě na chvilku chtěl lehnout, než pojedu nakoupit. Bylo totiž teprve půl desáté a mě se nikam nechtělo.
Mezitím, co jsem mluvil s tátou mi přišla zpráva od Harryho.
Harry🦋🖤:
Dobré ránko lass. 💙
Doufám, že jsi se hezky vyspal.
Usmál jsem se na telefon. Lass. To je hezký. S mnohem lepší náladou, než jsem měl doteď, mu odpověděl.
Dobré ráno Hass.
Vyspal jsem se celkem
dobře. Co ty?
Harry🦋🖤:
Já? Neskutečně dobře.
Zdálo se mi o mém
motýlkovi. 🦋
Tobě se zdálo o
tetování?
Harry🦋🖤:
Nene. O tobě.
Já ale nejsem
motýlek.
Harry🦋🖤:
Jsi můj motýlek.
Proč?
Harry🦋🖤:
Protože jsi tak malinký.
Protože jsi tak krásný.
Protože tvé polibky
jsou jako motýlí křídla.
Protože když se mě dotkneš,
je to jako bych cítil dotek od motýla.
Nebyl jsem schopen pohybu. Jen jsem si četl ty slova pořád dokola. Bylo to kouzelné a hrozně moc krásné. Oči mě začaly pálit.
Harry.
Ty jsi můj kompas.
Harry🦋🖤:
Jsem tvrdý a
přitahuje tě na sever?
Zasmál jsem se, přestože to ani nebylo nějak zvlášť vtipné.
Ne. Jsi můj kompas, protože mi
vždycky ukážeš správnou
cestu a vím, že se na tebe
mohu vždycky spolehnout.
Nikdy mě nezradíš.
Usmál jsem se nad jedním z významů mého nového tetování, o kterém jsem ještě neřekl Harrymu.
Harry🦋🖤:
Awwww. To je takrásný.
Miluju tě. 🖤💙
Já tebe taky. ❤️
Harry🦋🖤:
Promiň Lou, ale už
musím jít. Jdu s tátou
k tatérovi. 〰️
Překvapeně jsem si to přečetl. A usmál se.
Co budeš mít?
ČTEŠ
Jeden směr |Larry Stylinson|
Fanfiction,,Takže budu mít já jednou tvé příjmení?" Zeptal jsem se, když jsem se odtáhl s obrovským úsměvem, který zdobil mou tvář. ,,Rozhodně." Přikývl a dal mi malou pusu na čelo. ,,Jsem pro." Chytil jsem ho za ruku a přitáhl si ho co nejblíž k sobě. ,,Chyb...
