Jeden směr |Larry Stylinson|

59. Epilog

Louis

,,Takže, dneska tu máme výherce letošních Eurovision 2020. Louise Tomlinson a Haryho Stylese!" Seděli jsme právě v jednom rádiu s Harrym ruku v ruce. ,,Tak co kluci. Od Vašeho prvního společného vystoupení uběhly tři roky. A za celou dobu jste ani jednou nespadli. Neslyšeli jsme o Vás ani jednu špatnou zprávu. Ani jedna hádka, ani jeden přešlap. Jak to děláte?" Zeptal se nás Jim Clark, který pracoval v rádiu. ,,Víš Jime, my jsme nic takového za potřebí neměli. Řekli jsme si, že budeme upřímní a ani jednoho z nás nikdy nelákali věci jako drogy, alkohol nebo sukničkářství. I když u nás bych tomu tak neříkal." Zasmál se Harry a já s ním.

,,Dobře. Chápu. A jak se Vám líbí všechna ta mediální pozornost?" Zeptal se nás. ,,Upřímně... Někdy je to těžké. Nemůže si s Harrym někam zajít, aniž by si někdo nás dva nevyfotil. Miluju fanoušky, stále je to divný říkat, že mám fanoušky," Zasmál jsem se a pokračoval. ,,Někteří za námi přijdou, řeknou si o fotku, podpis a chvilku si s námi povídají. Takový miluju a jsou to lidé, díky kterým jsme tam kde jsme. Díky kterým si můžeme plnit náš sen." Harry mě políbil na tvář.

,,A co nějaké novinky? Před začátkem rozhovoru jste mi řekli, že nám chcete něco říct. Co to je?" Zeptal se zvědavě a Harry se chopil slova. ,,S Louisem jsme spolu skoro čtyři roky a známe se snad od začátku našich životů. A tak jsem Louise požádal o ruku. Řekl ano." Políbil mě na rty. A Jim nám začal gratulovat a přát nám štěstí.

Ještě chvilku jsme si povídali, ale pak jsme museli rozhovor ukončit.

,,Tak a to byli Harry Styles a Louis, brzy Styles! Kluci, kteří měli jen jeden směr a nespadli v zapomnění jako většina."

S Harrym jsme došli ven před budovu a šli k našemu autu, kde jsem ho políbil na rty.

,,Takže budu mít já tvé příjmení?" Zeptal jsem se, když jsem se odtáhl s obrovským úsměvem, který zdobil mou tvář a vzpomněl jsem si, jak jsem to před několika lety řekl Harrymu poté, co jsme se dali dohromady po té soutěži na střední ,,Rozhodně." Přikývl a dal mi malou pusu na čelo. ,,Jsem pro." Chytil jsem ho za ruku a přitáhl si ho co nejblíž k sobě.

Miluju ho
On miluje mě.
To je pro nás to nejdůležitější..
To, že se oba milujeme.
Že stojíme vždycky při sobě.
Proto míříme rovnou nahoru.

Lidi, tak jsme na konci příběhu.
Za celých 59 dní jste dokázali, jací jste blázni.
Moc to pro mě znamená.
Tenhle příběh jsem původně neměla ani publikovat a měl zůstat v šuplíku.
Nakonec, ani sama nevím proč, jsem to zveřejnila a díky Vám tenhle příběh miluju.
Je to druhý příběh, který jsem dopsala bez nějaké pauzy (první je na starém účtě, nehledejte, nezjistíte jaký :D)
Hrozně moc Vám děkuju za tu neskutečnou podporu a lásku, kterou mi předáváte.
Miluju Vás moji andílci.
♡♡♡
Snad se zítra uvidíme u nové ff.

S láskou,
Jacques.

Ps:
Jo, opravdu jsem vykradla Love Simon.
😂😂😂