Jeden směr |Larry Stylinson|

39

Louis

Ležel jsem v objetí spícího Harryho a stále ne a ne usnout. Snažil jsem se proto vymyslet písničku.

Vím, že jsi nikdy neměla ráda zvuk svého hlasu na kazetě
Nikdy nechceš vědět, kolik vážíš
Neustále se snažíš vmáčknout do tvých kalhot.

Musel jsem přiznat, že má pravdu. Nenáviděl jsem to na sobě. Jako menší jsem se dokonce snažil držet dietu jak ostatní lidi, většinou holky, z baletu. Na prohlídkách jsem nikdy nechtěl na váhu.

Ale přesto to znělo celkem dobře. Jak to řekl. Najednou mě to napadlo. Oči se mi rozzářily.  Zvedl jsem se a uvědomil si, že jsme usli v oblečení ve kterém jsme byli venku. Nechal jsem to být a došel ke klávesám, které jsem potichu odtáhl do vedlejší místnosti.

Vrátil jsem se do pokoje, abych si vzal papír a tužku. Harry spal s úsměvem na tváři. Byl. Tak krásný. Vypadal jak anděl. ,,Loulou..." zamumlal. Lekl jsem se. On mluví ze spaní? Jemu se zdá o mě? Jeho úsměv se snad ještě zvětšil a k sobě si přitáhl deku. Neodolal jsem a vyfotil ho. Celkem se mi povedla.

Stoupl jsem si před klávesy. A nějakou dobu hrál nějaké tóny. Musím něco složit. Musím nějak ventilovat ty pocity. To, jak moc Harryho miluju. Mě normální slova nikdy totiž nestačí. Od malička raději zpívám. Mamince jsem vždycky zpíval, jak moc jí mám rád. A tu a samou potřebu mám u Harryho.

Ještě nějakou dobu jsem zkoušel hrát a něco zpívat. Harry,... On a...jeho šálek čaje. Najednou, jakoby do mě praštil blesk, jsem dostal nápad. Začal jsem tiše hrát a zpívat. Snad po hodině jsem měl jednu sloku a refrén.

You can't go to bed without a cup of tea
And maybe that's the reason that you talk in your sleep
And all those conversations are the secrets that I keep
Though it makes no sense to me

I won't let these little things
Slip out of my mouth
But if it's true
It's you
It's you
They add up to
I'm in love with you
And all your little things

Usmál jsem se a zívl. Čas jít spát. Unaveně jsem došel do pokoje a lehl si k Harrymu, ke kterému jsem se přitulil. Usl jsem během chvilky.

,,Loulou. Vstáváme." Uslyšel jsem Harryho ranní hlas a srdce se mi rozbušilo jako při maratonu. Zamručel jsem na znak odporu.

,,Notak..." Ucítil jsem Harryho rty na mém čele, bradě, tvářích, lících, nose... Jen rtům se vyhýbal. Otevřel jsem oči a první co jsem uviděl byly jeho dokonale oči a malý úsměv na jeho rtech. Okolo očí měl roztomilé vrásky. Políbil mě konečně na rty.

,,Měli bychom vstávat." Řekl a já na sebe strhl Harryho, který se od té doby opíral jen rukama u mě hlavy. ,,Mmmm... Ne." Zasmál se. ,,Za hodinu a půl máme být ve škole." Povzdechl jsem si. ,,Tak jo. Fajn. Vstáváme." Začali jsme se zvedat. Za tři čtvrtě hodiny jsme oba, byli připravení. Teda hlavně já.

Vzal jsem si na sebe šedou mikinu, červenou kšiltovku, obyčejně kalhoty a černé boty.

a šel si udělat kafe do mého hrnku do školy. ,,Roztomilý." Úšklíbl jsem se. ,,Dáš si taky?" Usmál jsem se na něj. Přikývl. ,,S mlékem. Bez cukru." Začal jsem mu připravovat do černé termosky.

Došli jsme na parkoviště, odemkl jsem auto a opět Harrymu hodil klíče. ,,Jedem. Nestíháme." Usmál jsem se Harrymu pohledu a sedl si na místo spolujezdce. ,,Asi by jsi měl vědět, že jsem řidičák dostal až na třetí pokus." Úšklíbl se. ,,No a? Mě zase vyhodili z několika kurzů." Zasmál jsem se. ,,Jakých kurzů?" Zeptal se a nastartoval. Na auto pořád koukal jak kdyby spadl z nebes. ,, Ale... Jeden byl kurz hraní na kytaru. Vždycky jsem to chtěl umět. A jednou jsem 'ponížil' učitele, protože tvrdil, že na kytaru hrál samotný Caesar. Ne koukej na mě tak. Opravdu to řekl. Zasmál jsem se a začal se s ním hádat. Nakonec mě vyhodil." Harry se zasmál. ,,Nejsi tak hodný, jak vypadáš." Úšklíbl jsem se na něj. ,,To fakt ne."

Zanedlouho jsme dojeli k Harryho domu  před kterým stáli dvě auta. ,,Chceš jít se mnou?" Zaptal se mě. ,,Nene. To je dobrý. Ale buď rychle." Zasmál se. ,,Stejně se s nimi uvidíš. V pátek jdeš k nám na večeři." Políbil mě a vyběhl do domu.

Cože? Večeře? S Harryho rodiči? V pátek? Jako tenhle pátek?

Netrvalo dlouho a Harry přišel v zelené mikině a šátkem ve vlasech. Byl krásný.

Sedl si do auta a políbil mě na rty. ,,Jedem. A zaparkuj kus od školy. Nechci, aby každý viděl v čem si vozím prdel." Ušklíbl jsem se. ,,Proč? Snad se za to nestydíš." Zasmál se Harry, který vyjel ke škole. ,,Popravdě... Jo. Není moje, ale táty. Navíc nepotřebuji vypadat jako bohatý namachrovaný kluk, který si bere tátovi prachy. Takový lidi mi vadili. Na většinu věcí jsem si našetřil nebo byli součást nějakých cen." Usmál jsem se na něj.

,,A jakých cen? Ty něco děláš závodně?" Zeptal se zvědavě. ,,Dělal. Ale bylo to hlavně kvůli rodičům. Chtěli, abych dělal to, co oni kdysi taky. Ale nakonec jsem toho nedávno nechal."

Harry zaparkoval auto ulici od školy. ,,Proč jsme auto nezaparkovali u tebe?" Zeptal se mě Harry. ,,Protože dneska máme do dvou. Co kdybychom zajeli někam na oběd? Zvu tě." Usmál jsem se na něj a on mě chytil za ruku a táhl ke škole. ,,Moc rád. A co kdybychom si večer zasprejovali s mojí partu? Chybí mi to. A navíc, byl bych rád, kdyby tě poznali jako toho kluka, co nám rok utíkal a ten, který je teď můj přítel." Usmáli jsme se na sebe a před zraky lidí, kteří kolem nás chodili, se políbili. 

Rozhodla jsem se udělat změnu v názvu a coveru. Ale řekla bych, že je to výstižnější.
Co myslíte?